Zimní útěk za sluncem na Balkán - cestopis

Únorová koupačka

5. února

Probouzíme se do nádherného slunečného rána. K snídani toho skrz včerejší fiasko s obchody moc nemáme, ale něco dohromady dáme a jelikož je v apartmánu nespresso kávovar i kapsle, tak si na východní terase užíváme ranní kafe. A přemýšlíme, co dneska. Popravdě jsem nečekal, že na tomhle tripu dojedeme fakt až do Řecka, takže o Corfu vím kulové. Ale vím, že se chci rozhodně vykoupat. A jelikož nám majitelka přes Telegram poslala seznam doporučení a mezi nimi je i pláž, tak o prvním bodě na programu je rozhodnuto.
Popojíždíme slabých 20 minut na jižní cíp ostrova a parkujeme na obřím šotolinovém parkovišti u pláže Issos. Není tady ani jedno auto. Přelézáme dunu zarostlou vysokou trávou a už stojíme na liduprázdné písečné pláži. Sluníčko pěkně praží, takže se do vody fakt těším. Zároveň ale trochu pofukuje vítr a Sára nazná, že mi radši udělá nějaké fotky a koupání si odpustí.
Přímo podél břehu je snad půlmetrový nános úplně suchých mořských řas, po kterých se hrozně příjemně chodí. Stačí mi prvních pár kroků do vody a můžu sebevědomě říct, že tohle bude nejmíň studená evropská off-season koupačka, jakou jsem zatím vyzkoušel. Takže do vody nakonec vletím s rozběhem. Je to teplejší, než Balt v létě. Fakt paráda. Sáru ale ani tak nepřesvědčím. Lehám si na hladinu, pozoruju racky na obloze a sluním se. Klid a žádní lidi. Luxus.
Po poledni se balíme a ze seznamu od majitelky apartmánu vybíráme další bod programu - vesničku Pelekas. Má to být tradiční malebná vesnička v kopcích v centrální části ostrova. Zhruba 30 kilometrů odsud a navigace ukazuje dojezd za necelou hodinu. Ale na to už jsme si na Balkáně zvykli a hlavně nikam nespěcháme.
Jízda po ostrově je neskutečně pohodová. Je tady doslova nulový provoz, sluníčko svítí, silnici obklopují malebné olivové háje a tu a tam se otevírají výhledy na moře. Překvapuje nás ale, že rozvinutostí si to tady moc nezadá se zbytkem Balkánu. Infrastruktura je taková omšelá, neudržovaná. Často potkáváme různá opuštěná, polorozpadlá stavení. Kvalita silnic je horší než v Albánii i v Černé Hoře. Ne že bychom si stěžovali. Jen jsme od jednoho z nejnavštěvovanějších řeckých ostrovů čekali, že ty peníze, co sem turisti vozí, budou tak nějak vidět.
No ale nejvíc mi vyrazí dech, když potkáváme benzínku. Přes 2 € za litr! To je jako v Norsku. Sakra, a my jsme naposled tankovali při odjezdu z Kotoru. Benzín tam byl skoro o 20 korun na litr levnější. Neskutečné. A od Kotoru už máme najeto přes 600 kilometrů. No, tak budu po ostrově muset jezdit sakra úsporně. Při kopcovitosti zdejšího terénu to nebude jednoduché. Ale tady bych fakt brát nechtěl.
Pelekas stojí v prudkém svahu a hned u vjezdu je vybudovaná terasa na parkování. Na turisty jsou zjevně připravení. Stojí tady budka pro výběrčího parkovného, ale teď v budce samozřejmě nikdo není. Kromě pár vybrakovaných vraků je parkoviště prázdné.
Od parkoviště už se pěšky vydáváme vzhůru. Nikde ani noha, ale jak přicházíme na náves, spatřujeme konečně nějaké lidi. Tak přece jen jsou na tomhle ostrově nějací lidi! A nejen to. Tihle lidi, místní důchodci, totiž sedí na zahrádce otevřené kavárny a pekárny s originálním názvem Kalimera. Všichni na nás beze slova zírají jako na mimozemšťany. Přecházíme náves a pouštíme se dál vzhůru křivolakými uličkami.
Jako jo. Je to tu objektivně pěkné. Čisté, malebné, barevné domečky kolem úzkých uliček a mezi nimi pobíhají kočky. Ale takovýchhle vesniček už jsme upřímně ve Středomoří viděli mraky a tahle by se řadila spíš k těm slabším. Hezké to je, ale jak se říká, nic, o čem bychom psali domů. Tak o tom napíšu aspoň na web.
Tak takhle nám to asi stačilo. Na další dny si budeme muset udělat trochu lepší research, než abychom náhodně vyzobávali, co nám majitelka poslala. Jsme teď asi 20 minut od hlavního města Corfu, takže další plán je jasný. Pozdní oběd a snad nějaký nákup. Silnice se s blížícím se městem zlepšují a rozšiřují, ale pořád to není žádný zázrak.
Jednu věc nám majitelka poradila skvěle. U přístavu se prý parkuje zdarma a přitom se odtamtud dá všude dojít. Protloukáme se skrz město, je dost silný provoz. Fascinující. Celý ostrov je úplně mrtvý a vypadá to, že jenom čeká na turisty, ale tady se to tváří jako tepající velkoměsto. Přímo u přístavu je velké parkoviště, ale placené. Zato podél ulice se skutečně parkuje zdarma. Ačkoliv je to nejspíš proti předpisům. Rozhodně tady na průjezd nezbývají 3 metry v každém směru. Ale stojí tady desítky aut, tak snad zrovna my nedostaneme pokutu. Jsme koneckonců na Balkáně.
Nejbližší gyros v podniku Stavros Ouzeri najdeme podle Google map vyloženě za rohem. A k naší velké radosti je opravdu otevřený. Začíná to vypadat, že hlady tady trpět nebudeme. Obsluha nás vítá s obřím úsměvem. Jen ty ceny jsou teda brutální. Dvě porce gyrosu a dvě skleničky Coly stojí 26 €. Masakr. Včera na pevnině jsme platili ani ne půlku. Tak snad jsme jen spadli do turistické pasti a jinde to bude lepší. Recenze tady přitom byly dost dobré. Aspoň že porce jsou fakt velké a jídlo je vynikající.
Než dojíme, jsou už 4 hodiny. Sára potřebuje večer pracovat a taky fakt nutně potřebujeme nakoupit, takže vyzvedáváme auto a bereme to přes Lidl na okraji města. Samozřejmě neodoláme a kupujeme nějaké řecké laskominy, jako třeba fíkový džem, řecký jogurt a hlavně kupu citrusů. A jelikož rybí trh jsme dneska nestihli, tak bereme zavděk čerstvým mořským okounem z Lidlu. Jelikož kupujeme hlavně řecké produkty, tak je hodnocení cenové hladiny možná trochu zkreslené, ale celkově nám to tu připadá o trochu levnější než v Česku.
Jak podél pobřeží míříme zpátky do apartmánu, zapadá už sluníčko. Já jsem tentokrát odhodlaný nedělat si zbytečnou zajížďku a vydat se proti doporučení majitelky bytu do prudkého kopce. Takže jak spatřím ostrou zatáčku vpravo, ohýbám to a jedeme. Naše nové autíčko to na dvojku vyjíždí jako drak a i když těch pár serpentin, do kterých se vjíždí naslepo, není úplně příjemných, celkově to není vůbec žádná hrůza. Akorát jsme teda spálili asi tak dva litry benzínu, což nás při té skoro prázdné nádrži může ještě mrzet.

Trh na Corfu

6. února

Dneska máme pracovní den, takže moc zábavy nebude. Máme ale aspoň výhodu hodinového časového posunu, takže když jsme začali pracovat v 7, je to jako bychom dělali už od 6 a můžeme si dopřát delší polední pauzu. Z baráku odcházíme po 11. hodině a míříme rovnou do hlavního města. Dneska už si chceme konečně nakoupit čerstvé jídlo na trhu.
Po dvou dnech pobytu se na klikaté pobřežní silnici cítím sebevědoměji, zatáčky řežu víc a hlavně už peču na neustálá rychlostní omezení. Vzhledem k nulovému provozu mi nedávají smysl a ze stejného důvodu doufám, že policie tady nikde měřit nebude.
Parkujeme zase v přístavu a šlapeme pěšky do prudkého kopce, protože tržiště je hned vedle zdejší Nové pevnosti. Ačkoliv slovo nová je v řeckých reáliích dost relativní pojem, protože postavena byla už v 16. století.
Tržiště je taková ta krásná středomořská klasika. Spousta čerstvého ovoce a zeleniny, nakládané olivy, hektolitry olivového oleje, a samozřejmě čerstvé ryby. Už u prvních dvou jmenovaných položek se rozvášníme tak, že kvůli rybě musím doběhnout do bankomatu pro hotovost. Naštěstí hned první bankomat o ulici vedle provozuje poctivá banka, v tomhle případě Alpha Bank, která neúčtuje žádné poplatky.
Sedáme na chvíli do malé kavárničky uvnitř tržiště a než stačíme vypít ta dvě espressa, balí už někteří trhovci krám. Sakra to je teda hodně skromná otevírací doba. Je teprve poledne. Stánek s rybami má naštěstí ještě otevřeno, takže stačíme koupit dva pořádné steaky z tuňáka. Kilo stojí jen 250 Kč, tak bereme přes půl kila. A můžeme jet zpátky do práce.
Při příjezdu k baráku se akorát potkáváme s majitelkou. Všimla si, že přijíždíme ze strany prudkého krpálu, tak se hned ptá: „Neměli jste problém vyjet to? Nojo, vy máte skvělé auto, s tím asi můžete kamkoliv," usmívá se a ukazuje na svou dobrých 20 let starou Corsu. Tenhle kompliment nám udělal radost, ale ještě větší radost nám udělá, když z tašky vytáhne sáček s nějakými minicitrusy. Vypadá to jako hodně maličké mandarinky. "To jsou naše domácí, pro vás," říká. "Je to kumquat, pěstuje se to jenom na Corfu a jí se to i se slupkou," vysvětluje se smíchem, když vidí, jak si ovoce zmateně prohlížíme. Hnedka ochutnáváme a tohle ovoce má teda tak skvělou výraznou sladkokyselou chuť, že při příští cestě na trh ho určitě zkusíme sehnat.
Jelikož musíme prakticky celý den pracovat, tak se nám nechce zůstávat doma i na večeři. Říkáme si, že tuňáka necháme na zítřek a když po páté večer, se západem slunce, zaklapáváme noťasy, tak dáváme rychlé kafe a vyrážíme zase do města.
Parkujeme u přístavu a míříme tentokrát do starého města, kde jsme si našli několik tipů na taverny. Jenže jak procházíme ztichlými uličkami, tak tušíme, že najít otevřenou hospůdku možná nebude úplně jednoduché. Je to fakt zajímavé, jak extrémně se tady projevuje ta sezónnost. U všech tavern, které jsme měli vytipované, narážíme na zavřené dveře a temnou výlohu.
Až když se dostáváme blíž k novému městu a na hlavní pěší zónu George Theotoki, je všude najednou světlo a plno lidí. Ale restaurace jsou zavřené i tady, otevřené jsou jen obchody. A tak končíme zase u fast foodu. Jen tentokrát objednáváme místo gyrosu souvlaki. Přijde mi to úplně stejné - taky je to v pita chlebu, taky jsou v tom hranolky a omáčka, akorát u souvlaki se prý to maso opéká jako kousky na špízu, zatímco gyros je odřezávaný z jednoho velkého opékaného kusu. Je to každopádně zase vynikající. A dokonce to pro oba dohromady včetně pití stojí jenom 12 €.
Po večeři bychom tentokrát dali ještě sladkou tečku. Sára od své řecké studentky dostala seznam sladkých pochutin, které bychom si neměli nechat ujít, a tak to jdeme zkusit do nedaleké pekárny. Tohle v jihoevropských zemích miluju. Že tady pekárny nezavírají ve 4 odpoledne, ale i po osmé večer se tu dá koupit čerstvé pečivo a zákusky. Jen tady teda bohužel nemají nic z doporučení. Tiganites, loukoumades, ani fogatsu. A tak bereme zavděk baklavou. Chtěli jsme si ji vzít domů, ale voní tak nádherně, že neodoláme, sedáme na zídku vedle obchodu a pouštíme se do toho přímo na ulici. Ochotná obsluha nám naštěstí dala vidličky, ale ulepení jsme i tak.
No a sladkou tečkou pro dnešek končíme. Zítra máme volno, tak určitě prozkoumáme další části ostrova!

Na pokračování se pracuje...