Předvánoční výlet do prosluněného Jordánska

Narazil jsem jednou na přímý let Ryanairu z Prahy do jordánského Ammánu za 10 €, který jsem samozřejmě okamžitě koupil. Zpáteční let šlo řešit jen o trochu dráž zase Ryanairem a zase z Ammánu, jenže já si chtěl zemi projet celou a do Ammánu se mi zpátky vracet nechtělo.
Naštěstí jsem našel levný zpáteční let s EasyJetem z Aqaby na opačném konci Jordánska do Berlína (odkud jsem pak do Prahy dojel Regiojetem), a tak už mi nic nebránilo vyrazit.
Během cesty jsem kromě Ammánu a Aqaby navštívil ještě starobylé město Jerash a Petru.

Doprava

Letecky jsem se dopravoval jenom do Jordánska a zpátky, na místě jsem používal autobusy. Jordánsko má koneckonců letiště jenom v Ammánu a v Aqabě. V Ammánu jezdí mezi letištěm a severním autobusovým terminálem každou půlhodinu autobus, lístek stojí 3 dináry. V Aqabě se dá na letiště dostat jen taxíkem. Taxikáři cestu většinou nabízejí za 15 dinárů, já jsem to usmlouval na 7 a níž už to prý vážně nejde.
Velké vzdálenosti (v podstatě akorát mezi Irbidem, Ammánem a Aqabou) obsluhují autobusy společnosti JETT. Není to kdovíjak komfortní, autobusy jsou úplně obyčejné, ale aspoň jezdí na čas. Za pár drobných jsou k dispozici horké nápoje, voda je zdarma a v autobuse je i toaleta. Určitě je lepší předzásobit se jídlem, autobusy cestou nezastavují.
Stránky JETTu jsou trochu matoucí, protože na nich nikde není uvedený Ammán. Místo toho jsou tam uvedené názvy několika ammánských čtvrtí, protože autobusy v rámci města odjíždějí z různých stanovišť. Konkrétně jsou to 7th Circle, Tabarbour, Wehdat a Abdali. Přesná poloha všech stanovišť je k dispozici na Google mapách. Jízdenky jde koupit buď v kancelářích na jednotlivých stanovištích, anebo teoreticky i přes webové stránky, ale to jsem radši nezkoušel, protože jsem četl různé historky o tom, jak se lidem z karty strhly peníze, ale lístek nedostali a podobně.

Na kratších vzdálenostech se uplatňuje koncept maršutek - minibusů, které odjíždějí až když jsou plně obsazené. Já jsem takhle jel z ammánského severního terminálu do Jerash. Maršutky nemají jízdní řády, ani pevně stanovenou dobu provozu - jezdí se, dokud je zájem.
Na cestu do Petry jsem si v Aqabě půjčil auto v půjčovně Al Thuraya. Dostat se tam hromadnou dopravou je totiž dost obtížné a já neměl moc času. Z Ammánu jede do Petry autobus JETT, jezdí ale jen jednou denně v 6:30 ráno. Tenhle zážitek jsem si milerád nechal ujít. Z Aqaby údajně jezdí nějaké maršutky, ale na to jsem se nechtěl kvůli nedostatku času spoléhat. Autopůjčovna byla super, otevřená od 8 ráno až do 10 večer, obsluha byla ochotná a všechno se mnou v klidu prošla.
Městská doprava (rozhrkané autobusy) existuje jenom v Ammánu. O metru si navzdory velikosti města můžete nechat zdát. Autobusy stojí jen půl dináru, ale neexistují k nim jízdní řády. Takže rozhodně doporučuju stáhnout si aplikaci Careem, což je takový jordánský Uber. Ceny nejsou špatné, většina cest mě stála 2 až 3 dináry. I s Careemem se ale budete muset orbnit trpělivostí, protože ammánský provoz je šílený a infrastruktura mizerná.

Řízení v Jordánsku

Kdo už někdy řídil mimo EU, toho asi jordánský provoz zvlášť nezaskočí (mě taky nezaskočil). Předpisy jsou spíš doporučení, např. přednost v jízdě prakticky neexistuje. Když někam potřebujete, musíte se tam prostě nacpat. Běžně můžete potkat auto v protisměru, protože si řidič chtěl zkrátit cestu. A tak podobně. Při odbočování jsem se rychle naučil fyzicky ohlížet za sebe, protože zrcátka v Jordánsku prostě nepokryjí všechny úhly, odkud může něco nebo někdo zpoza vás přiletět. Zkrátka divočina, ale nic nezvládnutelného. V dalších odrážkách teda rozeberu spíš věci, co mě vyloženě překvapily.

Retardéry: Kristepane, řídil jsem jenom jeden den, ale auto mi do vzduchu vzlétlo asi pětkrát. Retardéry jsou úplně všude, i na dálnicích, a většina je neoznačených. Protože jsem nechtěl jezdit krokem, rychle jsem si vymyslel řešení - na každé silnici jsem se prostě pověsil za nějaké jiné auto. Když jsem ho viděl brzdit, brzdil jsem, a když jsem ho viděl vzlétnout, brzdil jsem taky.
Nehnat se tam, kam nevidím: Tohle pravidlo jsem v Jordánsku respektoval víc, než kdekoliv jinde. Za jakýmkoliv horizontem nebo zatáčkou může stát absolutně cokoliv. Auto a jeho čůrající řidič, stádo oslů, hromada kamení, kosmická loď...lepší je prostě preventivně zpomalovat.
Respekt z chodců: Asi kvůli bezohlednosti jordánských řidičů platí v zemi zákon, že v případě jakékoliv kolize s chodcem je vinen řidič. Jako řidiči mi nepřipadalo, že by toho chodci nějak zneužívali. Do silnice se nevrhali, nicméně kultura velí dát chodci přednost, ať už stojí u přechodu či uprostřed dálnice.

Noclehy

V Jordánsku jsem přespával jenom v Ammánu a v Aqabě. V Ammánu jsem si našel hostitele na Couchsurfingu, v Aqabě jsem si přes Booking rezervoval hotel Amir Palace. Byla to v Aqabě jedna z nejlevnějších možností, takže vybavení už bylo docela ohlodané zubem času, ale bylo tam čisto, poloha byla fajn a na pokoji byla dokonce konvice a kafe, takže jsem si nemohl stěžovat.
Po návratu z Jordánska jsem přespal ještě v Berlíně, kde jsem si taky našel hostitele na Couchsurfingu.

Peníze

Jordánskou cenovou hladinu jde shrnout tak, že služby pro turisty jsou cenově někde nad úrovní západní Evropy, zatímco služby pro místní jsou naopak o dost levnější než u nás. Vezměme to ale postupně.
Dopravu do Jordánska jsem měl dost levnou - letenka do Ammánu byla za 270 Kč a k tomu jsem si kvůli velkému batohu přikoupil priority boarding za 300 Kč. Zpáteční cesta s EasyJetem byla za 390 Kč. Suverénně nejdražší tak byla pozemní doprava z Berlína do Prahy - jízdenka s Regiojetem mě stála 699 Kč, a to jsem jel z centra, nikoliv přímo z letiště, odkud je to většinou ještě dražší. Celkem tedy doprava stála 1659 Kč.
V Jordánsku jsem platil 1 dinár za cestu do Jerash a 1 za cestu zpátky, 8,60 dináru pak za autobus z Ammánu do Aqaby. Půjčovné za auto mě vyšlo na 30 dinárů, z toho 10 dinárů bylo komplexní pojištění s nulovou spoluúčastí proti všemu, které jsem si speciálně vyžádal. Dotankování na konci cesty mě stálo 20 dinárů. Když k tomu připočtu všechny cesty Careemem a letištní dopravu, vychází to za jordánskou dopravu celkem na 2700 Kč.
Za ubytování jsem platil jenom dvě noci v Aqabě, hotel mě stál 25 € za noc, takže celkem asi tisícovku.
Ještě před odjezdem jsem si koupil Jordan Pass, který zahrnuje vstupy do všech památek včetně Petry a zároveň poplatek za vízum. Jordan Pass se dalece vyplatí už v případě, že byste za celou cestu navštívili jenom Petru (vízum stojí 55 €, vstup do Petry 63 €, takže celkem 118 €. Jordan Pass stojí "jen" 88 €, takže asi 2250 Kč.
Kromě veškerých věcí výše jsem utratil ještě zhruba 80 dinárů (2400 Kč) za jídlo, suvenýry a další "režijní" náklady.

Celkový účet za cestu tedy vychází zhruba na 10 tisíc Kč.
K penězům dodám ještě poznámku, že jordánské banky jsou pěkně zlodějské. V Evropě jsem na poplatek za výběr z bankomatu jeho provozovateli narazil jen u nechvalně proslulého Euronetu. V Jordánsku mi ale bankomaty VŠECH bank chtěly za výběr účtovat 3 až 7 dinárů. Informace o tomhle poplatku byla většinou elegantně skrytá v dlouhatánském textu přes celou obrazovku. Ale já se nedal a zkoušel jsem různé banky, dokud jsem nevybral bez poplatku. Povedlo se mi to u banky Jordan Kuwait Bank. Vyzkoušel jsem tři její bankomaty a bez poplatku to bylo všude.

Jordánské vízum

Občané ČR potřebují do Jordánska vízum, respektive já bych to nazval spíš jenom jako poplatek za vstup do země. Vízum se totiž uděluje při příletu a k jeho vyřízení není potřeba vůbec nic (teda kromě peněz, případně Jordan Passu). Já jsem s sebou radši táhnul potvrzení o pojištění a pár průkazových fotek, ale vízum jsem dostal tak, že jsem řekl salamalejkum, policajt opáčil alejkum salam, do pasu bouchnul razítko a něco do něj arabsky načmáral. Takže ani nějaký pěkný vízový štítek jsem za ty prachy nedostal.
Policajt u pasové kontroly se mě ptal, kde budu bydlet. Když jsem řekl, že u kamaráda v Ammánu, čekal jsem další otázky, ale překvapivě mu to stačilo, nechtěl dokonce ani jeho jméno.
V Jordánsku se platí i za odjezd ze země, a to 10 dinárů, ale jen v případě, že necestujete letecky.
Pokud do Jordánska přijedete z Izraele, anebo ho naopak budete opouštět směrem do Izraele a rádi byste se někdy podívali do dalších zemí Středního východu, je lepší požádat jordánské pohraničníky o to, aby Vám razítko nedávali do pasu, ale na zvláštní list papíru. Pokud totiž budete mít v pase razítko z jordánského přechodu s Izraelem, je jasné, že jste cestovali do Izraele a to je ve spoustě muslimských zemí problém. Důležité je myslet na tohle už při vstupu do země, pokud třeba přilétáte do Ammánu, ale odjíždět budete po zemi do Izraele! Jak totiž budete mít v pase vstupní razítko (např. z ammánského letiště), musejí Vám tam pohraničníci dát i to výstupní. A důležitá je ještě poznámka, že otisknutí razítka mimo pas záleží na benevolenci pohraničníků, není to jejich povinnost.

» Kam dál: Íránem odshora dolů na vlastní pěst
» Další podobná cesta: Letní trip okolo Íránu a do Turecka