Advent v severní Africe

Moje drahá žena trávila prosinec ve své rodné zemi, a tak jsem se rozhlížel, kam bych se mohl vypravit já, abych jen neseděl doma.
Chtěl jsem samozřejmě někam na jih, do tepla. Ryanair měl zrovna akční letenky za pár korun do albánské Tirany. V Albánii už jsme byli předchozí zimu a zas tak moc mě nenadchla, ale říkal jsem si, že by si u mě mohla udělat reparát.
Tiranu jsem ale každopádně chtěl jenom jako začátek a koukal jsem, kam by šlo vyrazit dál. A našel jsem super letenky od svých oblíbených Aegean Airlines do Káhiry.
Na Káhiru jsem ale slyšel spoustu fakt nepěkných referencí, mimo jiné jsem se často setkával s pojmem SCAM CAPITAL OF THE WORLD. Nechtělo se mi riskovat, že z toho bude nevydařený trip, a tak jsem nakonec přihodil ještě jednu letenku od Aegean Airlines do Tunisu.
Z Tunisu jsem po celkových 15 dnech cestování zamířil přes Frankfurt do Prahy.

Doprava

Jak už jsem zmiňoval, mezi všemi zeměmi jsem cestoval letecky. Z Prahy do Tirany přímým letem s Ryanairem. Odtamtud přes Athény do Káhiry s Aegean Airlines. Z Egpta opět přes Athény do Tunisu. A z Tunisu s Lufthansou přes Frankfurt do Prahy.
Aegean Airlines jsou podle mě nejlepší aerolinky v Evropě. Na všech letech mají v ceně slušné jídlo a pití. Letadla jsou vybavená wi-fi a USB zásuvkami. Na krátkých letech už takový servis snad žádné jiné evropské aerolinky nemají.
V jednotlivých destinacích jsem zůstával přímo ve městech a jejich okolí. Většinou jsem si v dopravě poradil s pomocí MHD, která stojí doslova pár korun (v Káhiře jezdí dokonce metro). Jinak jsem ale v Káhiře používal ještě Careem, což je takový arabský Uber (funguje ve většině zemí Středního východu), a v Tunisu Bolt.
Letištní doprava byla poměrně jednoduchá. V Tiraně jezdí každou hodinu takzvaný LUNA autobus mezi letištěm a náměstím Skanderbeg. Jízdenka stojí 400 LEK (asi 100 Kč). V Káhiře spojuje letiště s centrem autobusová linka 356 (staví mimo jiné u nádraží Ramsis a končí u Egyptského muzea). Jízdné je 17 liber (asi 8 Kč). V Tunisu údajně jezdí také nějaký autobus, ale tam jsem asi poprvé v životě ve snaze použít MHD selhal. Zastávku jsem prostě nenašel a musel jsem Boltem (stál cca 150 Kč).

Noclehy

Všechny noclehy jsem rezervoval klasicky přes Booking.
V Tiraně a v Tunisu jsem vybral bez problémů, ale v Káhiře jsem narazil. Tak ohromné množství nabídek, které byly očividně falešné anebo s vymyšlenými recenzemi, jsem na Bookingu v žádné jiné destinaci neviděl.
V Káhiře doporučuju opravdu důkladně prověřit adresu a porovnat ji s fotkami, kdy výhled z okna často evidentně pochází z úplně jiné budovy (na spoustě fotek najdete výhled na pyramidy, i když je ubytování v Káhiře a ne v Gíze). Nepoctiví ubytovatelé se často odkopají i prostřednictvím falešných recenzí, které jsou někdy fakt nesmyslně květnaté ("majitelova pohostinnost prozářila můj zamračený den" a podobně).
Odkazy na svoje konkrétní ubytování uvádím v itineráři.

Bezpečnost a specifika Káhiry

Jak už jsem naznačil v úvodu, o Egyptu jsem četl strašné hororové příběhy, takže jsem byl připravený na nejhorší. Ve výsledku se mi ale v Káhiře líbilo z celého tripu nejvíc.

Poblíž nejprofláklejších památek, kam cestovky vozí turisty na denní výlety z letovisek, se to různými prodejci a podvodníčky opravdu hemží. Tam je dobré jakýkoliv pokus o konverzaci striktně odmítat, protože každý člověk chce z turistů jenom vytáhnout peníze. Nejhorší jsou v tomto ohledu pyramidy v Gíze.
Když jsem se ale pohyboval mimo nábřeží Nilu a přilehlých památek, tak to všude ve městě bylo velmi příjemné. Nachodil jsem každý den 10 až 15 kilometrů a nikdy se mi nestalo, že by mě někdo obtěžoval nebo mi něco agresivně vnucoval. Naopak jsem se setkával spíš s typickou pohostinností Středního východu, kdy ke mně občas někdo prohodil typické Welcome to Egypt nebo mi potřásl rukou.
Domlouval jsem se anglicky, i když žádný zázrak to nebyl. Důležitá je ale ochota místních, kteří se i přes jazykovou bariéru snaží domluvit.
K bezpečnosti bych měl ještě zmínit opravdu silnou přítomnost policie. Prakticky na každém náměstí stálo několik antonů s po zuby ozbrojenými policisty. Četl jsem ale, že i když je policie v Egyptě vidět stále, tak takto extrémní to běžně nebývá. V Sýrii během mojí cesty probíhala revoluce a Egypt chtěl radši přijmout opatření, aby se opět nerozjelo nějaké arabské jaro a případné pokusy o demonstrace byly rozehnány hned v zárodku.

Ke vstupu do Egypta potřebují čeští občané vízum. V případě cesty do země letadlem je možné pořídit vízum až při příletu - na letišti se ještě před imigračními přepážkami nachází několik poboček bank. Tam je potřeba zaplatit 25 amerických dolarů v hotovosti. Banka člověku vydá vízový štítek, který pak pohraničník vlepí do pasu. Zároveň je nutné vyplnit příletový formulář (většina aerolinek ho poskytuje už v letadle). Ve formuláři se kromě údajů z pasu vyplňuje adresa hotelu v Egyptě. Nic složitého. Formulář se odevzdává pohraničníkům.
V Egyptě se platí egyptskými librami. Jedna libra se ještě dělí na 100 piastrů. Za 1 Kč dostanete zhruba 2 libry, takže přepočet cen na koruny je jednoduchý - stačí vydělit dvěma. Jezdí se na pravé straně a zásuvky jsou evropské, takže není potřeba adaptér.

Bezpečnost a specifika Tunisu

Z Tunisu jsem měl ještě bezpečnější dojem než z Káhiry. Město totiž není tak přelidněné a arabsky bláznivé, má spíš takový klidný jihoevropský vibe.

Na exponovaných turistických místech jsem zase potkal nějaké nabízeče, byli ale méně dotěrní než ti egyptští. A všude jinde ve městě byli zase jen příjemní pohostinní lidé.
Obrovská výhoda v Tunisu pro mě byla, že umím francouzsky. A Tunisani jsou podle mě bilingvní, protože jsem nenarazil na nikoho, kdo by francouzsky nemluvil. Takže cokoliv jsem potřeboval, jsem bez problémů vyřídil. Všechny cedule, jídelní lístky a podobně jsou psané zpravidla arabsky i francouzsky (někdy dokonce jen francouzsky), takže s orientací taky nebyl problém.
Ke vstupu do Tuniska nejsou pro české občany žádné zvláštní požadavky, stačí pas platný aspoň 6 měsíců po plánovaném odjezdu. Neplatí se žádný příletový ani odletový poplatek. Pohraničník může chtít vidět rezervaci hotelu a zpáteční letenku, což není nic neobvyklého.
V Tunisku se platí dináry. Jeden dinár se dělí na tisíc(!) milimů. Přepočet cen na koruny je zhruba "krát 8". Zajímavé je, že u levnějších položek používají prodejci milim jako základní jednotku. Takže když v kavárně uvidíte, že kafe stojí 2000, jsou to nejspíš 2 tisíce milimů, tedy 2 dináry, čili 16 korun, a ne 16 tisíc korun.
Tuniské dináry nejsou volně směnitelné, nesmí se tedy vyvážet do zahraničí. Před odjezdem je povinné všechnu zbylou tuniskou hotovost směnit. Opravdu důležité je, že ke zpětné výměně dinárů potřebujete potvrzení o jejich nákupu! A stvrzenka z bankomatu nestačí. Takže i když plánujete vybírat z bankomatu, měli byste si přivézt aspoň nějaká eura nebo dolary, abyste je mohli směnit ve směnárně a potom měli doklad, na základě kterého si dináry před odjezdem směníte zpátky.
V Tunisku se jezdí na pravé straně a zásuvky jsou evropské, takže není potřeba adaptér.

Peníze

Letenka z Prahy do Tirany byla za 4 stovky, ale připlácel jsem ještě 600 Kč za velký batoh, takže celkem tisícovka. Z Tirany do Káhiry 2500 Kč a nakonec jsem připlatil ještě tisícovku za upgrade do business. Z Káhiry do Tunisu jsem zaplatil 3500 Kč. A nejdražší letenka byla s Lufthansou, z Tunisu do Prahy mě to stálo 4250 Kč. Celkem tedy za letenky 12250 Kč.
V Tiraně jsem platil 1000 Kč za noc se snídaní, v Káhiře 600 Kč za noc se snídaní, a v Tunisu tisícovku za noc bez snídaně. Celkem stálo ubytování necelých 12 tisíc.
Jídlo jsem prakticky nenakupoval v obchodech, skoro všechna jídla jsem si kupoval v restauracích nebo ve stáncích. Za celých 15 dní jsem utratil jen 4 tisíce.
Doprava na místě mě stála necelou tisícovku a za vstupné jsem dal zhruba 5 stovek.
Utratil jsem ještě nějaké dva tisíce za suvenýry, simky a vízum.
Celkem jsem se tedy za celou 15denní cestu dostal na 32 tisíc Kč.

» Kam dál: Íránem odshora dolů na vlastní pěst
» Další podobná cesta: Marokem napříč až na Saharu