Poprvé ve východní Evropě

Konec léta 2021 mě poprvé zavál do východní Evropy. Myslím do té skutečně východní, až za Brno, ba až za Košice.
Moje drahá polovička tou dobou cestovala do své rodné země, kam mě jako neobčana nepustili ani s čerstvě získaným covidovým pasem. Tak jsem se rozhlížel po jiných aspoň trochu exotických zemích, kam by mě s očkováním pustili.
Wizzair začal v létě 2021 létat z Prahy do Kišiněva, což mi připadalo jako dostatečně neobvyklá destinace. Navíc jsem si říkal, že lety mezi Prahou a Moldavskem asi nebudou tolik vytížené, aby vydržely dlouho, a tak bude lepší linku využít, dokud to jde.
Po letmém pohledu na mapu mě pak zlákala blízkost Černého moře, takže bylo jasné, že z Kišiněva si zajedu do Oděsy. No a jelikož já se na svých cestách nerad vracím, a z Oděsy do Prahy nic nelétá, musel jsem přihodit ještě třetí město. Po chvilkovém váhání nad Rumunskem padla volba na Kyjev. Výlet se narýsoval skoro sám a já mohl vyrazit.

Doprava

Cesta do Kišiněva byla nejjednodušší - v Praze jsem prostě skočil na letadlo Wizzairu a po hodince a půl jsem vystupoval v Moldavsku. Z letiště jezdí až do půlnoci zhruba každých 20 minut trolejbusová linka (číslo 30) a jízdenky stojí 2 Kč.
Z Kišiněva do Oděsy se dá jet buď po silnici nebo vlakem. Vlak odjíždí jednou denně v 7:09 ráno a projíždí skrz Podněstří. Mně se na 10denním výletu nechtělo riskovat nějaké zážitky s ruskými pohraničníky a už vůbec se mi nechtělo vstávat v 6 ráno, takže volba padla jasně na autobus, respektive maršutku. Ty odjíždějí ze severního nádraží (Gara Nord) zhruba každou půlhodinu a jízdenky se dají přibližně za dvě stovky koupit jednoduše on-line tady. Pozor ale na to, že internetová jízdenka se musí vytisknout.

Mezi Oděsou a Kyjevem jezdí většina cestovatelů taky po zemi, jenže to trvá minimálně 6 hodin, spíš k osmi hodinám, a tolik času se mi fakt zabíjet nechtělo. Investoval jsem teda radši do letenky s Ukraine International Airlines, která stála jenom 9 stovek. Během léta se dají sehnat ještě levnější letenky se SkyUp Airlines.
Z Kyjeva do Čech jsem měl dvě možnosti - ČSA za 3 tisíce do Prahy, nebo Wizzair za 3 stovky do Pardubic. Nejsem blázen, takže jsem samozřejmě koupil Wizzair a do Prahy jsem pak dojel Regiojetem.

Noclehy

Ubytování v Moldavsku i na Ukrajině je neskutečně levné, ale já se chtěl socializovat, tak jsem původně plánoval využít Couchsurfing. Ovšem zjistil jsem, že většina lidí ho kvůli nově zavedeným pravidelným platbám přestala využívat. A tak jsem se obrátil na Booking.com a hostely.
V Kišiněvě jsem našel parádní hostel prakticky okamžitě. V Kyjevě už to dalo zabrat, ale i tak jsem si nakonec vybral. Ale v Oděse mě prostě nic nezaujalo, tak jsem se to rozhodnul řešit až na místě. A jelikož po třech nocích s úžasnými cestovateli v Kišiněvě jsem byl děsně přesocializovaný, skončil jsem nakonec v soukromém hotelovém pokoji.
Odkazy na konkrétní ubytování uvádím v itineráři.

Peníze

Z cen v Moldavsku i na Ukrajině jsem byl dost zmatený. Ubytování, jak už jsem říkal, bylo za pár drobných. Jídlo v restauracích bylo proti Praze tak za poloviční ceny. Zboží v obchodech ale stálo stejně a leckdy i víc než u nás. Neumím si moc dobře představit, jak takový průměrný Ukrajinec s průměrnou mzdou 11 tisíc korun vyžije. Já jsem vyžil následovně.
Letenky tam a zpátky stály po třech stovkách. Wizzair má ale v ceně jenom minibatůžek a já na tuhle cestu přece jen potřeboval normální bágl, takže jsem připlácel ještě 300 za priority cestou tam a 350 za odbavené zavazadlo cestou zpátky. K tomu je potřeba připočítat ještě 120 Kč za cestu Regiojetem z Pardubic do Prahy.
Ceny přesunů už jsem zmiňoval výše - 200 Kč za maršutku do Oděsy a 900 Kč za letenku z Oděsy do Kyjeva.
Ubytování bylo děsně levné, všech 8 nocí dohromady vyšlo na 2800 Kč, a to jsem se v Oděse ubytoval ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Konkrétní využitá ubytování a jejich ceny uvádím v itineráři.
Na místě jsem pak utratil ještě asi 5000 Kč, což mě samotného docela zaskočilo. Každopádně smysl to dává, protože dobré 2 tisíce padly na večerní socializování se v barech. Zbytek pak na jídlo a taky nějaké suvenýry. MHD ani nestojí za řeč (nicméně v těch 5 tisících je taky zahrnutá), protože cena jízdenek ve všech městech se pohybovala v jednotkách korun. Kupoval jsem si kvůli internetu i místní SIM karty, ale ta moldavská stála 29 Kč a ta ukrajinská asi stovku, takže taky žádný zářez do rozpočtu, který by stál za řeč.
Celkový účet za cestu tedy vychází zhruba na 10 tisíc Kč.
K penězům ještě poznámka ohledně platebních karet - překvapila mě rozšířenost platebních terminálů, která byla prakticky stejná jako u nás. Hotovost jsem využíval jenom na nejdrobnější platby. Nepotřeboval jsem ani směňovat dovezená eura, protože bankomaty v Moldavsku i na Ukrajině nabízely výběr bez poplatku.

Covid restrikce

Cestovní restrikce se neustále mění, ale jen pro představu zmíním, jak to probíhalo v mém případě.

Po druhé dávce vakcíny nemělo Moldavsko, Ukrajina ani ČR žádné požadavky na testy. Stačilo vytisknout EU certifikát o očkování. K tomu má ČR při návratu požadavek na vyplněný příjezdový formulář. Ten je taky potřeba vytisknout, a to kvůli aerolinkám, které ho při nástupu kontrolují. Českým pohraničníkům stačí QR kód v mobilu. Ukrajina pak ještě požaduje pojištění pro případ hospitalizace s covidem, a toto pojištění musí být od ukrajinské pojišťovny! Pohraničníci toto kontrolují opravdu důkladně. Není to ale žádný problém, pojištění se dá jednoduše pořídit na stránkách ukrajinských aerolinek. Stojí to pár korun, v mém případě 35 Kč na 5 dní.
Na místě platily v době mojí cesty podobné restrikce jako u nás, tedy hlavně roušky v interiérech. Všichni to ale měli totálně na háku, já jsem si nakonec roušku bral většinou jen v přeplněné MHD, a i tam jsem ji obvykle měl nasazenou jako jediný.

Úroveň služeb

K praktickým informacím musím v případě východní Evropy chtě nechtě přihodit ještě tenhle odstavec, protože úroveň služeb se vymykala úplně všemu, co jsem doposud kdekoliv na světě zažil. Přitom mě na to spousta dalších cestovatelů připravovala.
První problém je, že se nikdo moc nehrne do práce a na všechno je hromada času. V restauracích jsem se v Moldavsku i na Ukrajině zpravidla setkal s otrávenými ksichty, jídlo dorazilo po hodině čekání a studené. V obchodech naprostý nezájem a pokud jsem potřeboval něco, kvůli čemu by se obsluha musela zvednout ze židle, tak to prostě nešlo. Celkový dojem byl, že na každou pozici připadá na Ukrajině třikrát víc zaměstnanců než v Česku, ale přitom nikdo nic nedělá. Čest výjimkám.
Problém byla i kvalita jídla. Maso jako podrážka, oschlá zelenina a leckdy všelijaký zápach. Zárukou kvality se pro mě stal McDonald's, kde jsem nakonec z nouze leckdy skončil i několikrát denně. A i tak jsem si domů přivezl otravu z jídla.
Ačkoliv se jako návštěvník všude snažím maximálně přijmout místní kulturu, tak na Ukrajině jsem dostával fakt zabrat. Čelit neustále totálnímu nezájmu bylo dost náročené, kor pro extroverta jako jsem já. Ale cestu jsem si nakonec stejně užil, a to díky cizím cestovatelům, kteří procházeli stejným kulturním šokem jako já. Navíc všechna tři navštívená města byla fakt krásná. A návštěvy nelituju. Když nic jiného, mám teď aspoň odpověď pro všechny kamarády z ciziny, kterým Češi připadají jako chladný národ - může to být ještě daleko, daleko horší.

» Kam dál: Tři dny ve Varšavě
» Další podobná cesta: Stopem k Jadranu