Zimní útěk za sluncem na Balkán

• Stejně jako každý rok jsme i v lednu 2024 chtěli vypadnout z pochmurné středoevropské zimy, načerpat energii do nějaké sluncem zalité země.
• S čerstvě koupeným novým autem jsme byli rozhodnutí, že tentokrát to pojmeme formou road tripu a na trochu delší dobu než obvykle.
• Se Sárou jsme zatím oba jen velmi zběžně navštívili region Balkánu. A jelikož předpověď počasí hlásila pro pobřeží Jadranu přes 20°C a nekonečné sluníčko, byl směr jasný.
• Jeli jsme úplně na blind jenom s tím plánem, že v Trieste najedeme na pobřeží a pojedeme tak dlouho na jih, dokud nás to nepřestane bavit, nebo nedojde dovolená.
• Aspoň několik nocí jsme nakonec strávili ve Slovinsku, v Černé Hoře a na řeckém ostrově Corfu. Po jedné noci jsme spali v Bosně, v Albánii a v Srbsku. Celkem jsme cestovali 16 dní. Podrobný rozpis najdete v itineráři.
• Počasí bylo nakonec celou dobu skutečně exkluzivní, přes 20 °C a slunečno, takže na Corfu jsme se i vykoupali.

Doprava

• Jak už jsem zmínil, měli jsme čerstvě koupené nové auto, takže to byl téměř jediný způsob dopravy, který jsme využili. Celkem jsme ujeli 5 tisíc kilometrů.
• V zimě na Balkán nejezdí žádní turisti, což byla velká výhoda nejen v samotných destinacích, ale i na cestě. Mohli jsme zvolit prakticky jakoukoliv trasu a věděli jsme, že pojedeme zcela bez provozu.

• Z Prahy jsme na jih zamířili přes Linz, Salzburg, Villach, Udine a dojeli jsme do slovinské Izoly. Koupili jsme si rakouskou známku, v Itálii jsme zaplatili mýtné (ceny a podrobný rozpis trasy v itineráři).
• Dál to bylo jednoduché, jeli jsme prostě po hlavních tazích podél pobřeží, dálnice a okresky jsme střídali podle času a nálady.
• Od Makarské dál na jih až na Corfu dálnice prakticky neexistují, ale drželi jsme se prostě hlavních tahů. Kvalita silnic šla s opuštěním Chorvatska strašně dolů, a to jak trasováním, tak stavem vozovky. Denní radius se nám tedy dost zúžil.
• Po pobřeží jsme dojeli až do řeckého města Igoumenitsa, odkud jsme i s autem dopluli trajektem na Corfu. Na Corfu se dá sice trajektem dostat i přímo z Albánie z města Sarandë, tenhle trajekt ale nebere auta.
• Zpátky z Corfu už jsme do Prahy jeli nejrychlejší cestou přes Makedonii, Bělehrad, Záhřeb, Graz a Linz, kde vedou téměř celou trasu dálnice. V Řecku, Makedonii, Srbsku a Chorvatsku jsme platili mýtné. Ten kousíček Slovinska jsme přejeli po okreskách a v Rakousku jsme měli známku.

Dokumenty, hranice, celnice

• Všechny balkánské země akceptují českou občanku, já jsem si ale stejně radši vzal pas.

• Pokud nejste občan ČR a do zemí Balkánu potřebujete vízum, ale máte trvalý pobyt v EU, tak všechny balkánské země ho uznávají jako náhradu vlastního víza. Stačí vám tedy pas a trvalý pobyt v některé zemi EU, není potřeba řešit žádné papírování.
• K autu je potřeba řidičák (není potřeba mezinárodní), malý techničák a zelená karta.
• Před cestou jsem četl spoustu hrůzných historek o zkorumpovaných balkánských celnících, kteří drží řidiče na hranicích dlouhé hodiny, aby z nich dostali úplatek. My jsme ale měli všechny přejezdy hranic zcela bezproblémové. Na většině hraničních přechodů jenom zkontrolovali dokumenty, občas se zeptali na věci k proclení a pouze Srbové a Chorvati chtěli otevřít kufr k rychlému nahlédnutí.
• Podle všech recenzí a cestopisů, co jsem viděl, je velmi problematický přechod mezi Srbskem a Maďarskem, kde je možné na vstup do Maďarska čekat i přes 10 hodin. Proto jsme ze Srbska radši zvolili trochu delší cestu přes Chorvatsko. I tam jsme viseli 2 hodiny, ale to se dá ještě skousnout. Na všech ostatních hraničních přechodech během celé cesty jsme strávili maximálně pár minut.
• Speciální režim platí v Kosovu, kterému jsme se záměrně vyhnuli. Do Kosova je možné vstoupit pouze ze Srbska. Pokud tam vstoupíte odjinud a teprve potom budete chtít cestovat do Srbska, Srbové vás nepustí a ještě vám můžou napařit sankci za nelegální přechod státní hranice. Kosovo je taky jediná země Balkánu, kde neplatí zelená karta - povinné ručení je potřeba koupit na hranicích.

Noclehy

• Veškeré ubytování jsme sháněli jednoduše přes Booking.com.
• Pouze do Albánie jsme přijeli bez rezervace, protože jsme neměli místní SIMku a dopředu jsme nevěděli, kam až zvládneme dojet. Ubytování jsme si tedy domluvili přímo na recepci hotelu.

Peníze

• Pět tisíc kilometrů nás na benzínu stálo zhruba 10 tisíc Kč. Tankování jsme takticky nechávali na levnější země, tzn. Slovinsko, Černou Horu a Makedonii, kde stál litr benzínu o pár korun méně než u nás. Nejbrutálnější ceny byly v Řecku, a to přes 2 € na litr. Tam jsme tedy vzali jen nejnutnějších pár litrů.

• Dálniční poplatky vyšly celkem na rovné 3 tisíce Kč. K tomu jsme platili ještě 2400 Kč za zpáteční lístek na trajekt na Corfu.
• Parkování bylo mimo sezónu na většině míst bez poplatku, celkem jsme za něj zaplatili asi 300 Kč.
• Ubytování bylo komplet za 18 tisíc. V Černé Hoře a na Corfu jsme si pronajali apartmány, jinak jsme brali hotely se snídaní (podrobný rozpis opět v itineráři).
• Na tomhle tripu jsme si docela dopřávali, skoro každý den jsme jedli venku, takže jídlo po hospodách nás vyšlo na 8 tisíc a jídlo koupené ze supermarketů na 5 tisíc.
• Další výdaje byly minimální, jen asi tisícovka za nějaké suvenýry, pohledy a jiné drobné útraty.
• Celková cenovka za balkánský trip se dostala na necelých 48 tisíc, takže asi 24 tisíc Kč na osobu.

» Kam dál: Z Budapešti na Balkán
» Další podobná cesta: Kontrasty Kavkazu: Gruzie a Arménie