Na skok do katalánských Pyrenejí

Na jaře 2024 začal Ryanair létat z Pardubic do katalánské Girony. Zaváděcí cena letenek byla 329 Kč, takže jsme je samozřejmě koupili a teprve pak jsme vymýšleli, jaký z toho uděláme trip.
Byla to cesta na tři noci, takže času nebylo nazbyt. Ale Sára ještě nikdy nebyla v Pyrenejích, a tak se nám plán narýsoval vcelku rychle.
Půjčili jsme si auto, nakoukli jsme na pobřeží Costa Brava a pak jsme vyrazili do Andorry, kde jsme si udělali pořádnou túru k ještě zamrzlému jezeru. A cestou zpátky jsme se ještě stavili v Perpignanu. Takže jsme navštívili tři země, aniž bychom opustili Katalánsko.

Doprava

Pardubické letiště má parkování zdarma, takže z Prahy jsme vyrazili autem. Cesta i v ranní špičce zabrala jen něco málo přes hodinku. Jinak se dá na letiště pohodlně dostat i MHD - z pardubického vlakového nádraží jezdí autobusová linka 90, která je navázaná na odlety a přílety.
Z Pardubic jsme odletěli letadlem Ryanair do Girony a stejným způsobem jsme letěli i zpátky. Let zabral jen 2 hodiny. Letěli jsme jen s malým příručákem, na ty tři noci jsme moc věcí nepotřebovali, i když jsme jeli do hor.
Na letišti v Gironě jsme si půjčili auto v půjčovně Sixt. Ta sice patří spíš k těm dražším, byla to ale jediná půjčovna, která povolovala jen za drobný příplatek i cesty do Andorry. Půjčený jsme měli Citroën C3 Aircross a najeli jsme s ním 715 km.
Z letiště v Gironě jinak jezdí asi za 20 € autobus do Barcelony a za 2 € autobus do Girony. Z Barcelony se pak dá dostat i do Andorry, buď Flixbusem přímo, nebo vlakem do Porte Puymorens a dát si túru už odtamtud (o tom si můžete přečíst zde). Je to ale časově výrazně náročnější, takže na tomhle tripu to pro nás nepřipadalo v úvahu.

Andorra není v EU ani v Schengenu, takže byste její hranici oficiálně měli přecházet jen na hraničních přechodech. Na těch se ale v praxi dělají spíš jen namátkové kontroly a reálně vede přes hranici spousta horských stezek, kde samozřejmě nikdo nic nekontroluje. V každém případě je lepší mít u sebe při přechodu hranice občanku nebo pas, a v případě auta taky techničák a zelenou kartu.
Mnohem častější jsou hraniční kontroly při cestě ven z Andorry, protože Andorra nemá spotřební daň na alkohol a spousta lidí se odsud do EU tedy snaží velmi levný alkohol "propašovat".
Pozor je potřeba dávat hlavně na mobilní data - třeba T-Mobile počítá Andorru v rámci EU roamingu, takže můžete normálně používat svůj tarif. Někteří operátoři ale zemi berou jako zónu mimo EU a budete tudíž platit klasicky lichvářské ceny jako třeba v Turecku nebo ve Švýcarsku.
Jinak se pobyt v Andoře nijak neliší od pobytu ve Francii - platí se eurem, do zásuvek nepotřebujete adaptér, jezdí se vpravo a časové pásmo je středoevropské.

Dvě noci jsme spali v hotelu Sol-Park, rezervace klasicky přes Booking.
Třetí noc jsme strávili napůl na cestě a napůl na letišti, protože odlet z Girony byl už v 5:45 ráno. Na letišti není salonek a přes noc není nic otevřeného. Ležet se dá jedině na zemi, takže dost spartanské podmínky a celou noc bych tam asi trávit nechtěl.

Letenky byly každá za 329 Kč, takže celkem za oba 1300 Kč.
Za ubytování se snídaní jsme dali zhruba 3000 Kč.
Auto vyšlo celkem na 6500 Kč. Čtyři a půl tisíce bylo samotné půjčení, za parkování (včetně hotelu) jsme dali 400 Kč a benzín stál 1600 Kč.
K tomu jsme utratili asi 1500 Kč za jídlo venku a 700 Kč za jídlo ze supermarketů.
Celkem jsme se tedy dostali na rovných 13 tisíc, takže 6500 Kč na osobu.