Eurovíkend v Amsterdamu
Kam jsme jeli
- Po návratu z Portugalska netrvalo dlouho a přepadla nás znovu chuť někam vyrazit. Easyjet měl zrovna akci na letenky do Amsterdamu, takže rozhodování netrvalo dlouho a koupili jsme si letenky na první jarní den, 21. března.
- Z cesty nám nakonec vyšel úplně typický eurovíkend - strávili jsme tam tři noci a kromě samotného Amsterdamu jsme se podívali ještě do městečka Zaandam a do skanzenu větrných mlýnů Zaanse Schans.
Jak jsme jeli
- Akce na letenky byla bohužel jenom jednosměrná. Cesta tam tedy byla jednoduchá, ale zpátky jsme museli být maličko kreativní.
- Z Prahy jsme odletěli 21. března ve 13:00 letadlem Easyjetu, v Amsterdamu jsme přistáli ve 14:40.
- Z Amsterdamu jsme pak po třech nocích odjeli v 9:55 ráno autobusem Flixbusu do asi 100 kilometrů vzdáleného města Eindhoven, které je známé asi hlavně svým nízkonákladovým letištěm. Přesně kvůli němu jsme tam jeli i my, ve městě jsme navštívili jenom místní coffee shop.
- Z Eindhovenu jsme odletěli v 19:20 s aerolinkami Transavia, v Praze jsme přistáli ve 20:50. K dispozici byl v podobném čase ještě let Ryanairu, ale Transavia je po všech stránkách lepší volba, i když stojí o pár eur víc. Narozdíl od Ryanairu neúčtuje nic za příruční zavazadlo nebo za sezení vedle sebe. A subjektivně mi její letadla připadají i pohodlnější.
Kde jsme spali
- Amsterdam je jedna z nejdražších destinací v Evropě, takže sehnat nějaké rozumné bydlení je dost oříšek. Po zdlouhavém sjíždění Bookingu, kde ubytování pod 150 € na noc vypadalo tak, že bych tam neubytoval ani psa, jsme sáhli po hotelech Ibis.
- Bydlení přímo ve městě bylo dopředu prakticky vyloučené, takže abychom dopravou na nějaký daleký hotel zbytečně neplýtvali denním světlem, kterého je v březnu pořád ještě málo, ubytovali jsme se na první noc přímo u letiště v hotelu Ibis Schiphol Airport Amsterdam. Velkou výhodou tohoto hotelu je, že k němu z letiště zdarma jezdí shuttle bus. Jinak je to klasický Ibis se skromějším, ale komfortním vybavením pokoje, a hlavně se tady dá spolehnout na čistotu.
- Na zbylé dvě noci jsme se pak přestěhovali za řeku IJ na okraj městečka Zaandam. Odsud byla dost dobrá dojezdová vzdálenost na autobusák Sloterdijk, odkud jsme měli na poslední den ráno plánovaný odjezd do Eindhovenu, a zároveň taky do centra Amsterdamu. Ubytovali jsme se v hotelu Ibis budget Amsterdam Zaandam, což je taková úspornější verze normálního Ibisu. Úspornost spočívá hlavně v tom, že sprchový kout stojí přímo v pokoji a oddělenou místnost má jen toaleta.
Kolik nás to stálo
- Jedinou levnou věcí tohohle výletu byly letenky. Easyjet z Prahy do Amsterdamu stál 489 Kč. Flixbusová jízdenka z Amsterdamu do Eindhovenu byla za 135 Kč, a to včetně místenky, kterou jsme si připlatili zvlášť. Letenka s Transavií z Eindhovenu do Prahy byla za 628 Kč. Doprava tedy byla celkem za 1252 Kč na osobu.
- Cena ubytování byla opravdu extrémní a jestli se nepletu, bylo to nejvíc, co jsem kdy kde za ubytování platil, navzdory tomu, že hotely byly dost skromné. První noc v letištním Ibisu byla za 65 €, jedna noc v Ibisu budget v Zaandamu pak vyšla na 109 €. Celkem jsme tedy zaplatili 7350 Kč, 3675 Kč na osobu.
- Teplá jídla jsme jedli jenom v McDonaldech, jinak jsme si jídlo kupovali v supermarketech. I tak nás ale výdaje na místě spolu s MHD, nějakou trávou a suvenýry vyšly zhruba na 100 € na jednoho.
- Celkový účet na osobu tedy vychází zhruba na 7500 Kč.
Doprava po Amsterdamu, OV Chipkaart a Zaandam
- Jelikož budete kvůli šíleným cenám panujícím v centru nejspíš bydlet někde úplně na periferii, budete nejmíň dvakrát denně využívat amsterdamskou MHD. A jelikož 90minutová papírová jízdenka stojí naprosto neuvěřitelných 6.50 €, tak opravdu doporučuju pořízení takzvané OV Chipkaart.
- OV Chipkaart je něco jako pražská Opencard, akorát se na ni dá kromě dlouhodobých kuponů nahrát i kredit. A jízdné se vám potom strhává z tohoto kreditu. Funguje to tak, že při nástupu do jakéhokoliv dopravního prostředku (včetně meziměstských vlaků) přiložíte kartičku ke čtečce a znovu ji pak přiložíte při výstupu. Kredit se vám strhne podle ujeté vzdálenosti. Ať jedete v rámci amsterdamské aglomerace jakoukoliv vzdálenost, bude to vždycky levnější než těch 6.50 €, co stojí papírová jízdenka.
- Kartička se dá pořídit v anonymní podobě bez poskytování jakýchkoliv osobních údajů (je tedy přenosná) a stojí 7.50 €. Koupit ji lze v infocentrech na letišti i všech významných vlakových a autobusových nádražích.
- Samozřejmě vyvstává otázka, co dělat s neproježděným kreditem. A to překvapivě není žádný problém. O refundaci lze on-line požádat zde. Refundace probíhá SEPA převodem, je tedy dobré si nejdřív zjistit, zda za tento převod vaše banka neúčtuje nějaký poplatek (ten by taky mohl být vyšší než samotná refundovaná částka).
- A k úspoře za MHD mám ještě jeden tip - ubytujte se v městečku Zaandam. Buď v hotelu Ibis budget, který jsem zmiňoval výše, nebo v sousedním hotelu Bastion Zaandam. Ceny jsou tady totiž daleko nižší než přímo v Amsterdamu, a přitom cestou mezi centrem Amsterdamu a hotelem můžete využít přívozy přes řeku IJ, které jsou zdarma.
- Přívozy kotví za budovou nádraží Amsterdam Centraal, odplouvají každých pár minut a fungují cca od 6 hodin ráno do půlnoci.
- Pokud se ubytujete v jednom z mnou zmíněných hotelů, nastoupíte v kotvišti za nádražím na přívoz směr "NDSM". Jízda přívozem nejen že je zdarma, ale navíc je pěkně scenérická. Po vylodění popojdete pár kroků na autobusovou zastávku Klaprozenweg/Atatürk. Nastoupíte na autobus číslo 391 a po 12 minutách jízdy vystoupíte na zastávce Vijfhoek přímo u hotelů. Z OV Chipkaart se vám za tuto cestu strhne 2.10 €. Tímhle způsobem srazíte náklady na ubytování v Amsterdamu na nejnižší možnou částku, pokud tedy nechcete využívat Couchsurfing případně jinou punkovou metodu.
Drogy v Amsterdamu
- Ačkoliv o drogách v Amsterdamu koluje spousta mýtů a legend, realita je taková, že legálně lze koupit pouze marihuanu a hašiš a užívat je lze legálně pouze uvnitř coffeeshopů.
- Sám jsem si marihuanu pořídil při všech svých třech návštěvách Amsterdamu. Při prvních dvou jsme s kamarády navštívili vyhlášené coffeeshopy v centru města, kde nám prodali extrémně předraženou slámu.
- Při této poslední návštěvě už jsem se nechtěl nechat napálit v nějaké turistické pasti a pro jointa jsme zamířili do centra Zaandamu. V malém sympatickém Coffeeshopu Headlines plném místních seniorů jsme pořídili 5 jointů za 17 € (v Amsterdamu tolik obvykle stojí jeden joint). A byla to pecka! Po půlce už jsem byl zchillovaný jako kdybych zrovna absolvoval nejlepší možnou masáž, či jak to popsat.
- Několik jointů jsme si s vědomím hrozící pokuty lajznuli dát venku. Vždycky jsme se schovali trochu stranou, ale pozornost jsme přilákali i tak, protože vůně trávy je prostě až příliš silná a charakteristická. Všichni, kdo si nás všimli, nás ale ocenili smíchem nebo zdviženým palcem.
- Poslední dva jointy jsme si dali v coffeeshopu v centru Eindhovenu. Obsluha neměla nejmenší problém s tím, že jsme si "matroš" přinesli odjinud, ale objednali jsme si tam samozřejmě kafe a nějaký drink.
Co jsme viděli
- To si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
Co jsme dělali
21. března - po pěti letech v Amsterdamu
Ze slunečné oblohy se před přistáním noříme do husté oblačnosti. Tak to bude v Amsterdamu vynikající počasí. Z mraků vylétáme až těsně nad městem, najednou máme slavné amsterdamské kanály vyloženě na dosah ruky! Tak teď mě mrzí, že jsem neměl v pohotovosti foťák, protože takovýhle pohled jsem fakt nečekal. Z pěti runwayí na letišti Schiphol přistáváme na takzvané Kaagbaan ve směru 24, který se pro přistání používá naprosto výjimečně jen při hodně nepříznivém počasí, a to právě kvůli nutnosti přeletět v nízké výšce přes město, což se rezidentům nelíbí kvůli hluku.
Počasí je opravdu dost pošmourné, ale naštěstí neprší. Amsterdamské letiště patří k největším na světě, ale ven se dostáváme rychle, stačí se držet směrovek k hotelovým shuttle busům. Na drobném autobusáku před terminálem je šílený mumraj, jak se každý snaží najít ten svůj autobus. K našemu ibisovému se hrne nejvíc lidí. V Amsterdamu zjevně pasou po nízké ceně lidi všech národností.
Z autobusu vyskakujeme na první zastávce u Ibisu budget a ke svému Ibisu přebíháme přes parkoviště
pěšky rychleji než autobus, abychom se pak na recepci nemuseli tlačit s 50 spolucestujícími.
Pokojíček je skromný, ale útulný. My tam teď stejně jen zahazujeme batohy a vyrážíme do města.
Voda je v Amsterdamu všude a nejinak je tomu v okolí tohohle letištního hotelu. Přímo před budovou je menší jezírko a cestou k velkému autobusovému terminálu Knooppunt Schiphol, který stojí doslova na zelené louce, překonáváme několik vodních kanálů. No, spíš příkopů.
Autobusový terminál je sice velký, ale přesto nám kreslí čáru přes rozpočet. Nejsou tady automaty na zakoupení OV Chipkaart. V Holandsku naštěstí mluví plynně anglicky i hajzlbába, takže jdu poprosit o radu k řidiči nejbližšího autobusu. Prý si budeme muset koupit obyčejnou 90minutovou jízdenku. Za 6.50 €! Kristepane to je pomalu dražší než letenka z Prahy sem. Ale co se dá dělat. Měli jsme se po kartičkách shánět už na letišti.
Bereme autobus 397 k nejbližší stanici metra
Amstelveenseweg a odsud už jedeme linkou 51 až na hlavní nádraží Amsterdam Centraal. OV Chipkaart vyřizujeme v infocentru MHD hned před nádražím, protože z těch 6.50 € se nám pořád ještě protáčejí panenky.
No a teď se můžeme konečně vydat na prohlídku města. Od nádraží se vydáváme po hlavní třídě Damrak a já musím hned zkraje konstatovat, že za těch 5 let, co jsem tu nebyl, se z turisticky velmi populárního města stal už naprostý lunapark. Uhýbáme do postranních uliček centrální čtvrti De Wallen k nejstarší budově v Amsterdamu - kostelu Oudekerk ze 13. století. Přímo před ním stojí socha prostitutky vyklánějící se ze dveří (připomínka sousední Red Light District), v dlažbě jsou zasazená bronzová ženská prsa a všechno to doplňuje velká cedule informující o nulové toleranci vůči opilcům, ať už to znamená cokoliv.
Za mostem přes přilehlý kanál už na nás vykukuje čtvrť červených luceren, ale tam už je to vyloženě hlava na hlavě, tak to radši ohýbáme dál od centra podél kanálu s tím, že davy se snad trochu rozprostřou.
Jsme beznadějně zamotaní v obří skupině maličkých Číňanů, kteří okupují celý úzký chodník. "Come on! Walk fast, short people!", ozývá se nám nad hlavami důrazně asi dvoumetrový černoch a klestí si cestu mezi Číňany, čehož využíváme a cupitáme za ním.
Celou dobu pokukujeme po vystavených jídelních lístcích před nepočítaně restauracemi, ale závěr je jednoznačný - dneska bude k večeři Mekáč.
Dostáváme se na rozlehlé náměstí Dam, kterému vévodí Královský palác. Panuje tady docela tajuplná atmosféra. Pomalu se stmívá a oblačnost je tak nízká, že líže střechy okolních ne až tak vysokých domů. K tomu vzduch každou chvíli prořízne rachot přistávajícího letadla. Letadla musí být fakt těsně nad námi, ale kvůli husté oblačnosti z nich vidíme jenom světla. Hluk je opravdu ohlušující, zní to spíš jako by letadla padala. My si to užíváme, protože nám z toho úplně naskakuje husí kůže. Ale docela chápu, že rezidenti tohle nechtějí poslouchat každý den.
V rohu náměstí vidíme krčit se Mekáč, tak se jdeme nadlábnout. Velké Big Mac menu za 8 €, to je skoro jako u nás a při zdejších cenách je to neuvěřitelná lidovka.
Než se vyhrabeme z Mekáče, je už tma a město se najednou hrozně zklidnilo. Davy Číňanů zmizely. Potulují se tu spíš jen jednotlivci jako my. To už je daleko příjemnější.
Postranní uličky nás přivedou ke krásně nasvícenému nábřeží hlavního koryta řeky Amstel. Sedáme na lavičku a vychutnáváme tu nádheru. Fasády hanzovních domů se tváří jako po požití nějaké laskominy ze zdejších coffeeshopů. Jako by se vlnily a vzájemně podpíraly.
Do pohybu nás nakonec znovu pohání až zima. S ubíhajícím večerem začal fičet studený vítr a lehce pršet. Popobíháme jen pár kroků na náměstí Nieuwmarkt do supermarketu, protože v hotelu chtěli za snídani 22 € na osobu a to si ji radši opatříme za desetinovou cenu tady. A pak už zaplouváme do metra a zpátky do hotelu. Dneska to byla jen taková ochutnávka. Zítra tomu dáme na frak!
22. března - Zaanse Schans
Letištní Ibis opouštíme s desátou hodinou a míříme zase na autobusák uprostřed louky, kde jsme včera prodělali kalhoty. S nabitými OV kartičkami už bude jízda příjemnější.
Nad loukami protkanými vodními příkopy se vznáší tajuplná mlha. Jak ale sedáme do autobusu a blížíme se k městu, mlha se pomalu rozplývá a otevírá se nad námi slunečné nebe.
Jedeme stejnou kombinací jako včera - z autobusu přestupujeme na metro a míříme na nádraží Amsterdam Centraal. Tady ale nekončíme. Dneska chceme navštívit historický skanzen Zaanse Schans a cestou se stavíme v městečku Zaandam, kde budeme zbytek výletu bydlet.
Lezeme z metra a podcházíme nádraží dlouhým podchodem, až se vyloupneme na břehu mohutné řeky IJ. Odsud odjíždějí bezplatné přívozy na opačný břeh. Všude okolo je děsný šrumec. Velkokapacitní přívozy jsou tady regulérní součástí MHD a střídají se u břehu každých pár minut. Podobně to známe z Lisabonu nebo Istanbulu a hrozně nás to jako suchozemce baví.
Nastupujeme na loď směr NDSM. Tady končí turistický Amsterdam, naloďují se s námi samí místňáci. Není divu, on je cíl přívozu tak trochu uprostřed ničeho. NDSM je zkratka Nederlandsche Dok en Scheepsbouw
Maatschappij, což byla fabrika vyrábějící lodě. Teď už je to ale brownfield a hádám, že naši spolucestující mají přívoz taky jen jako bezplatnou zkratku a budou pak autobusem pokračovat někam dál.
Počasí je úplně skvostné a zatímco ostatní zírají do mobilů, my se sluníme a hrozně si plavbu užíváme.
S tím autobusem jsem se spletl, na ten jdeme sami. U stanoviště přívozu stojí hromada asi tak dvou tisíc kol a ostatní lidi z lodi v ní zjevně mají zahrabané své bicykly. Stejně tak s tím brownfieldem jsem se trochu pletl. Pár průmyslových budov sice ještě chátrá, některé už jsou ale stylově zrekonstruované a slouží jako kulturní centra nebo restaurace. A většina už je srovnaná se zemí a na jejich parcelách probíhá čilý stavební ruch.
Na okraji areálu naskakujeme na autobus 391 a k hotelu už to máme jen 10 minut svižné jízdy. Vystupujeme na okraji drobného a hrozně klidného městečka Zaandam, kde stojí náš Ibis Budget. Ve všech ostatních evropských městech, kde jsem kdy byl, se za hotely téhle levné značky platí kolem 30 €, ale v Amsterdamu vyjde i tenhle hotel na víc než 100 € za noc. Před pěti lety jsme bydleli ve tříhvězdičkovém Bastionu hned vedle za 70 €. Popularita Amsterdamu zkrátka stále roste.
Když vystojíme ohromnou frontu na check-in, zahazujeme jen věci na pokoj a mastíme zpátky na autobus. Popojíždíme ale jen pár zastávek do centra Zaandamu. Před cestou do Zaanse Schans tady totiž chceme splašit trávu. Mohla by tady snad být levnější a hlavně kvalitnější než v centru Amsterdamu.
Vystupujeme před mostem přes řeku Zaan. Autobus zůstává stát, protože před mostem padají závory a most se zvedá. Tohle je další nizozemská specialita, zvedací mosty jsou tady na každém rohu. Nemusíme čekat nijak dlouho, proplouvá jen malá jachta a most se vrací zpátky. Hned za mostem nacházíme podle Google map Coffeeshop Headlines. V zastrčené slepé uličce, která je zdánlivě obklopená jenom skladišti. Až úplně na konci stojí domeček se sytě modrou fasádou a v přízemí má coffeeshop.
Žádní turisti, paráda! Uvnitř sedí jenom místní staříci. Kupujeme 5 jointů za 17 €. Hah, tak to je kauf! V centru Amsterdamu se za tolik obvykle pořídí jeden joint.
Jsme teď jen pár kroků od kanálu Gedempte Gracht, který tvoří takovou páteř centra Zaandamu. Měří půl kilometru a je obsypaný sytě barevnými zdánlivě historickými domečky. Zdánlivě proto, že samotný kanál byl do roku 2011 zasypaný a až při jeho obnově byly zároveň vystavěné nové budovy v tradičním stylu. Je tady hrozně příjemná atmosféra. Nikdo nikam nepospíchá a nejsou tu žádní turisti.
Na konci kanálu ústí chodník do budovy zaandamského nádraží, což se nám hodí. Do Zaanse Schans, kam chceme pokračovat, je to nějakých 5 kilometrů, tak se popovezeme. Moderní příměstské vlaky odjíždějí každých 5 minut a jízdné stojí 2,40 €, což je na Holandsko překvapivě levné.
Vlak projíždí souvislou zástavbou, přesto po 5 minutách jízdy vystupujeme už v jiném městě - Zaandijku. Procházíme mezi pitoreskními cihlovými domečky klidnou uličkou, která nás přivede k řece Zaan. Za ní už vykukuje nekonečná řada barevných historických větrných mlýnů.
Než řeku překonáme, zvedá se před námi zase most. Tenhle je ale fakt mohutný! Páni, trávu jsme si ještě nedali a stejně už se svět převrací vzhůru nohama.
Docela nás zaráží, že až na pár místních cyklistů není pořád nikde okolo ani noha. A jsme za to děsně rádi!
Proplouvá maličká plachetnice a most se vrací zpátky. Zaanse Schans je už na první pohled kouzelné místečko, kde jako by se zastavil čas. Historické budovy včetně větrných mlýnů sem byly svezené z různých částí Holandska, když dosloužily svému účelu.
Je všední den a navíc březen, takže se tu ochomýtá jen
pár lidí a všechny expozice umístěné v historických domečcích jsou zavřené. To nám nijak zvlášť nevadí, protože jsme tu hlavně kvůli té venkovské scenérii a ta je obzvlášť v tomhle slunečném počasí překrásná.
Procházíme skrz vesničku a vydáváme se dál podél řeky, jejíž břeh je posetý větrnými mlýny. Nikde nikdo, ticho a nádherné okolí. Tak tady bychom to viděli na první joint. Pokračujeme další kilometr až k poslednímu mlýnu a pouštíme se do toho. Jen co to podpálíme, vynořují se z obou stran lidi. Samozřejmě. Tak snad to tady nikdo nebude nějak hrotit.
Úžasná charakteristická vůně je pěkně silná, takže hned poutáme pozornost, ale kdokoliv jde okolo se na nás pobaveně směje, někteří ukazují i zdvižený palec.
Zaandamská tráva naštěstí nezklame. Do třetice jsem konečně zhulený v Holandsku. Jointa jsme dali napůl a zbytek si necháváme na pozdějc, protože už takhle máme takový ten super chillový pocit gumových končetin. A okolní scenérie se zdá ještě slunečnější a barevnější.
Sbíráme se asi po hodince, kdy účinky přestávají působit a kdy se shodou okolností slunce začne halit do mraků. Sakra to je rychlá změna! Než dojdeme zpátky do
vesničky, pokrývá už oblohu hustá oblačnost a okolo řeky se začíná objevovat mlha.
Jelikož už je po šesté, tak se taky pomalu stmívá, takže dost bylo trajdání. Skáčeme přímo na okraji vesničky na autobus a hurá zpátky do velkoměsta.
V autobuse jsme úplně sami. První půlku cesty projíždíme rurální krajinou, kde občas nastoupí a za pár zastávek zase vystoupí nějaká babča. Až když zaplujeme do Zaandamu, přestáváme si konečně připadat jako poslední lidi na planetě.
Vystupujeme u svého hotelu, protože po celém dni na nohou se potřebujeme přece jen trochu obřerstvit. Ale dnešek nekončí a na Amsterdam ještě dojde!
23. března - Jarní chill u grachtů
Včerejší večer v centru byl super, noční život kolem grachtů, amsterdamských kanálů, má svou jedinečnou atmosféru. Taky jsme sdělali další joint a prošli si red light district, pro neznalé čtvrť prostitutek, které se polonahé nabízejí přímo za výlohami podél ulic. Jen při návratu jsme si zase
připomněli, že pražská MHD nemá konkurenci. Zpátky do Zaandamu jsme to chtěli vzít autobusem, který měl před půlnocí hodinový interval, a v čase, kdy měl přijet, nepřijel. A nepřijel ani během dalších 10 minut, tak jsme to zase vzali přívozem, a na autobus do hotelu jsme pak v pustině čekali přes 20 minut.
Kvůli MHDčkové anabázi jsme dorazili v jednu ráno, takže se z hotelu hrabeme až po poledni. Dneska to s MHDčkem není o moc lepší než v noci. Je sobota, autobus k přívozu má interval 20 minut a ujíždí nám
před nosem. Ale to nám nijak zvlášť nevadí. Dneska už chceme stejně jen tak vegetit a navíc krásně hřeje sluníčko.
Časně jarní počasí je nevyzpytatelné a když se naloďujeme na přívoz, pokrývá už oblohu hustá vrstva ocelově šedých mraků. Pohled na Amsterdam je zase hned takový tajemný.
Probíjíme se zkušeně turistickou skrumáží pryč ze čtvrti De Wallen. Překonáváme řeku Amstel a tady už je kolem kanálů překvapivě zase naprostý klídek. Kupujeme v místním Albertu pár holandských piv, nějaké zobání,
vytahujeme jointa a užíváme si na břehu kanálu neskutečnou pohodu. Díky charakteristické vůni trávy jsme zase odměnění několika pobavenými pohledy. Holandsko je fakt chillovací velmoc, když člověk uteče bokem od davů turistů.
Jak začnou trávové účinky vyprchávat, balíme se z chillovacího placu a míříme ještě dál od centra, k národnímu muzeu Rijksmuseum. Sara si cestou dělá fotku u keře s krásnými růžovými květy, když se u nás překvapeně zastaví asi padesátiletý Holanďan s nákupními taškami. "Páni, to je krása, to si musím taky vyfotit!", říká
a tahá z kapsy mobil. "Já bydlím už pět let tady v ulici a nikdy jsem si nevšiml, jaký tady máme krásný keř!", pokračuje. "Odkud jste? Jak se vám líbí v Holandsku?", ptá se a podává nám ruku. Když nám popřeje, ať si užijeme výlet, sbalí nákupní tašky a zamíří domů, stojíme chvíli jako opaření. Takhle milý místní! V jednom z nejturističtějších měst Evropy. Nemůžeme uvěřit. Pán se právě nominoval do top tří zážitků tohohle výletu.
Národní muzeum se nachází na okraji historického centra. Končí tady kanálový systém a za majestátní budovou muzea se rozkládá obří park. Procházíme průchodem skrz
přízemí muzea a tady už je to zase turistická skrumáž. Stojí tady totiž slavný nápis I amsterdam, který přes davy lidí skoro ani není vidět. A tak radši rovnou pokračujeme dál do parku, kde narážíme na sympatický malý trh. Suvenýry ani pohledy jsme ještě nekoupili, tak se tady pěkně vyřádíme.
Než skončíme s nákupy, padá už pomalu tma a chtělo by to nějakou večeři. Mekáč jsme měli včera i předvčírem, tak zkusíme najít nějaké imigranty, u těch bychom si snad taky mohli jídlo dovolit. Pár kroků od muzea nacházíme stánek s kebabem, který má honosný název Grill
Steakhouse Oma. Oma znamená holandsky babička a takový kebab od turecké babičky bude určitě stát za to. Dá se tady i sednout, takže jasná volba. Döner stojí 4,50 €, skoro jako u nás.
Tak, jsme se pěkně nadlábli a teď abychom to pomalu zabalili. Je už po osmé hodině a nás čeká zítra kvůli přejezdu do Eindhovenu brzké vstávání. Nechceme se s Amsterdamem rozloučit zrovna tou nejturističtější čtvrtí De Wallen, tak to bereme oklikou přes sousední čtvrť Jordaan. Je zajímavé, do jak malinkatého prostoru je tady ten turismus zkoncentrovaný. Tady jdeme pořád okolo těch malebných kanálů a vlnících se hanzovních domů, ale nikde žádné stánky se suvenýry a nikde ani noha. Takhle si chceme Amsterdam pamatovat.
24. března - Eindhoven: budget brána do Holandska
Na večerní amsterdamskou MHD už jsem nadával a na sobotní taky. Tu nedělní si tedy radši necháváme ujít a na autobusové nádraží Sloterdijk míříme Uberem. I když hlavně je to proto, že autobus do Eindhovenu nám odjíždí už v 9:55 a nám se fakt krutě nechtělo vstávat.
Cesta k autobusáku zabere slabých 10 minut, ulice jsou při nedělním ránu úplně prázdné. Sloterdijk je ohromný přestupní terminál mezi MHD, autobusy a vlaky a řidič je tady zjevně poprvé, protože vůbec netuší kam jet. Liduprázdno je ale naštěstí i tady, takže když po chvíli bloudění spatříme široko daleko jediný Flixbus, ženeme řidiče k němu.
Před autobusem je dav lidí a jsou to samí Neholanďani. Hádám, že do Eindhovenu jedou ze stejného důvodu co my - kvůli levnému letišti. Jízdenky jsem kupoval měsíc s předstihem, kdy místenka na "panoramatická" sedadla stála 7 Kč, takže z nich teď můžeme vyhodit dva shodou okolností Čechy, kteří si tam naivně sedli bez místenky.
Hned vedle autobusáku najíždíme na amsterdamský okruh a teď už nás čeká 100 kilometrů svižné jízdy po dálnici, která má pro našince neuvěřitelné čtyři, místy i pět pruhů v každém směru.
O půl dvanácté nás autobus vyklepává na bulváru Johna F. Kennedyho. Odsud je to jen pár minut chůze do centra, kde potřebujeme zabít čas do večera, kdy nám to letí. Ale my toho vlastně máme na práci docela dost. Splašit nějaký oběd, pak bychom se měli někde potkat s kamarádem Sanderem, který u mě loni přespával přes Couchsurfing, a taky se potřebujeme "zbavit" dvou zbývajících jointů.
Oběd řešíme jednoduše KFCčkem, protože po oběhnutí pár jídelních lístků vystavených před restauracemi naznáme, že ani Eindhoven není na jídlo úplně budget friendly.
Do setkání se Sanderem zbývá ještě čas, tak si po obědě procházíme centrum města. Kromě kostela Svaté Kateřiny tady prakticky není nic k vidění. Hrozně nás baví, kolik lidí s kufry se tady evidentně taky snaží zabít čas do odletu, podle toho, jak zmateně se rozhlížejí.
"Vsaď se, že přijede na kole! Tady snad choděj bez kola jenom turisti," směje se Sara, když už čekáme na zdejším Staromáku, který se jmenuje Markt. A skutečně! Sander přichází se starou skládačkou s košíkem vepředu, jaké tady mají všichni.
Jdeme si sednout do podniku Grand Café Plein, kam prý
chodí místňáci. Pivo tady stojí v přepočtu jen něco přes stovku, což je na Holandsko lidovka. Kromě Heinekenu jsou všechna piva na čepu belgická a já mám belgická fakt rád, tak si dávám La Chouffe, které tady jako jediné mají i v české půllitrové velikosti.
Během až příliš rychle uběhnuvších dvou hodin probíráme hlavně cestovní historky. Sander byl nedávno v Somálsku, což je země, kterou má z první ruky vyzkoušenou fakt málokdo. Ale až na ten pocit adrenalinu to prý nebylo nic zas tak extra, protože si na pohyb venku musel zaplatit ozbrojenou ochranku a do styku s místními se moc nedostal.
Do odletu nám zbývají čtyři hodiny, ale musíme se už rozloučit, protože potřebujeme někde spotřebovat ještě dva jointy. Na Google mapách nacházíme dva coffee shopy, oba jsou pár kroků od centra. První se jmenuje Casa Blanca a je stavebně srostlý s kostelem. Obsluha uvnitř je dost nevrlá a když trochu unáhleně přiznám, že máme jointy odjinud, tak nás rychle vypoklonkuje. Tak popocházíme o kus dál do coffeeshopu Pink. Ten je blíž k centru a je tady pěkně narváno turisty, ale to nám teď moc nevadí, protože matroš už máme koupený. U pultu objednávám dvě kafe a ptám se, jestli je to ok, když si tady vykouříme leftovers. Taktně zamlčuju, že leftovers jsou odjinud, a obsluha kýve, že to není problém.
Najít celý volný stůl je beznadějné, tak hledáme aspoň stůl, u kterého by byla dvě místa. Nakonec si přisedáme k osamělému mladíkovi, který už je evidentně v rauši. Hned se s námi dává do řeči. "Já jsem z Německa, bydlím v Duisburgu. Ale jsem tady štamgast. Flixbusem to sem trvá jenom hodinku, tak si sem tak jednou do měsíce zajedu na otočku na pár jointů," říká a vypadá u toho náramně spokojeně.
Dva jointy dáváme během hodiny a i ten přeplněný coffeeshop nám teď připadá extrémně pohodlný. Ale letadlo nepočká, musíme vyrazit. Ačkoliv teďka si připadáme tak moc vystřelení do nebes, že bychom do Prahy snad zvládli doletět sami.
Kartičky OV Chipkaart naštěstí fungují na hromadnou dopravu v celém Holandsku, takže teď nemusíme řešit jízdenky a z coffeeshopu jenom popocházíme pár kroků na zastávku letištního autobusu 401 na třídě Mathildelaan. Musíme se smát, protože autobus napěchovaný turisty ovládne chvilku po zavření dveří charakteristická trávová vůně. Zjevně jsme nebyli zdaleka jediní, kdo si ještě na poslední chvíli dopřával.
Letiště překvapivě není typická nízkonákladová plechová kúča, naopak vypadá docela moderně. Odletové tabuli vládne holandská nízkonákladovka Transavia, se kterou letíme i my, ačkoliv populární Ryanair na ni dotahuje i tady.
Drogové stěry z rukou nám u bezpečnostní kontroly naštěstí nedělají, tak se můžeme v klidu usadit do letištní kavárny a "střízlivět". A říkáme si, že ony takovéhle poklidné eurovíkendy taky nejsou úplně od věci. Asi sem tam nějaký mezi ty dobrodružnější cesty vmáčkneme!
» Zpátky na začátek
» Kam dál: Útěk před zimou do Portugalska
» Co ještě číst: Zimní Andalusie a Gibraltar