Kontrasty Kavkazu: Gruzie a Arménie
- Trip na Kavkaz jsme docela detailně plánovali už na jaro 2020. Tehdy jsme to chtěli spojit i s návštěvou Íránu. Tehdy do toho ale doslova den před odletem hodilo vidle covidové uzavření hranic.
- Když jsme tedy o 3 roky později viděli levné letenky do gruzínského Kutaisi, byl to takový revival. Sice jsme tam nikdy předtím nebyli, ale při prvním pohledu na mapu se nám začala tak živě vybavovat ta místa, která jsme před pandemií plánovali, že nám to připadalo, jako bychom jeli "za kopec". Takže jsme měli o cestě jen hrubou představu a ani jsme nevěděli, kde budeme první noc spát. Chtěli jsme se prostě nechat unášet osudem.
- Což se nakonec ukázalo jako dobrý nápad, protože Sara pár dní před odletem zjistila, že bude muset do Íránu. Přesně, jak jsme plánovali před 3 lety. No a to nám naše putování zčásti nalinkovalo.
Doprava
- Dostat se z Česka do Gruzie je překvapivě snadné. Aerolinky WizzAir mají přímé lety z Prahy do Kutaisi. Přesně tenhle let jsme tedy použili tam a já i zpátky. Jinak se do Kutaisi létá i z Vídně a obvykle je to klasicky levnější než Praha.
- Problém Kutaisi je, že je to díra, kde nikdo nechce zůstávat. Nechtěli jsme ani my a věděli jsme, že se odtamtud vydáme buď na pobřeží do Batumi, nebo do hlavního města Tbilisi. Při příletu byla obloha brutálně zatažená a podle předpovědi mělo pršet, a tak pobřeží nemělo smysl a vyrazili jsme do Tbilisi. I to je naštěstí navýsost jednoduché. Přímo z letiště jezdí autobusy Georgian Bus a OmniBus jak do Batumi, tak do Tbilisi. Jízdenky se dají koupit online, nebo u okýnka na letišti.
- Do hor jsme se z Tbilisi vydali půjčeným autem. Využili jsme půjčovnu Kazo Travel, kterou jsme si na místě našli na Google mapách, a byla to upřímně nejlepší autopůjčovna, jakou jsem kdy zažil. Celá smlouva se vešla na jednu A4, všechny podmínky lidsky napsané v pár stručných větách. Plné pojištění v ceně, kauce v hotovosti a jenom na pokrytí plné nádrže. Vyzvednutí i vrácení auta záležitost dvou minut. Naprostá bomba.
- Z Tbilisi jsme pokračovali do arménského Jerevanu. Na téhle trase nejezdí žádné autobusy, pouze noční vlak a maršutky. Maršutky jsou rychlejší a levnější, ale mají nevýhodu, že odjíždějí, až když jsou plné. My jsme měli štěstí, nastupovali jsme skoro jako poslední a naše maršutka ze stanoviště Ortachala vyrazila zhruba po čtvrt hodince čekání.
- V Jerevanu jsme si zase půjčili auto, které nám neposloužilo jenom k poznávání arménské přírody, ale taky k tomu, aby se Sara dostala na íránské hranice. Tady už jsme žádnou přátelskou lokální půjčovnu nenašli, ale mezinárodní řetězec Enterprise byl nakonec taky dost fajn zkušenost. Smlouva sice byla na 6 stránek a kauce byla 12 tisíc Kč blokovaných na kartě, na druhou stranu jsme ale zadarmo dostali upgrade z nejlevnější třídy na SUV. Což nás možná zachránilo. Kvalita arménských silnic, obzvlášť v horách směrem na Írán, byla tak otřesná, že s normálním autem bychom tam snad nechali nápravu.
- O specifikách řízení na Kavkaze se ještě rozepíšu v samostatném článku, chci tady ale zdůraznit, že v Gruzii i v Arménii se náš normální Natural 95 označuje jako PREMIUM. Benzín s označením REGULAR, po kterém bych intuitivně sáhnul, nebýt všímavé obsluhy, má oktanové číslo 92.
- Auto jsem už sám odložil v Jerevanu a zpátky jsem se vracel ve vyšlapané stopě - maršutkou do Tbilisi, autobusem na letiště v Kutaisi a letadlem WizzAir do Prahy.
Noclehy
- Ubytování jsme rezervovali vždycky až po cestě do každého z měst, a to klasicky přes Booking.com. Výjimkou byla noc v arménském městečku Kapan, kde jsme se old schoolově zeptali na volný pokoj přímo na recepci hotelu, který jsme našli na Google mapách.
- Odkazy na konkrétní ubytování uvádím v itineráři.
Internet
- S internetem nebyl v Gruzii ani v Arménii vůbec problém. Ve městech, vesnicích, i podél silnic, a to i v horách, běželo normálně 4G.
- S Českou SIMkou by se ale člověk nedoplatil. Naši operátoři účtují v obou zemích stovky korun za megabyte.
- V Gruzii i v Arménii se dá naštěstí snadno a levně pořídit SIMka. Gruzínskou jsme pořídili přímo na letišti v Kutaisi od operátora Hallo - neomezený internet na 7 dní stál 10 lari, v přepočtu 85 Kč. Na 14 dní byl dražší, a to za 255 Kč, u téhle varianty bylo ale v ceně i neomezené volání, SMS po Gruzii i do zahraničí a 30 minut volání do zahraničí. Obě možnosti asi stotisíckrát lepší, než cokoliv, co nabízí operátoři v Česku.
- Arménskou SIMku operátora Ucom jsme koupili na informacích náhodného supermarketu. Neomezený internet včetně volání a SMS na měsíc stál 4000 dramů, v přepočtu 220 Kč.
Peníze
- Letenky byly za parádní cenu, zčásti díky Wizz Discount Clubu, který jsme už měli předplacený od tripu na Sicílii. Stály 1100 Kč za osobu jedním směrem, bez Discount Clubu by to bylo 1600 Kč. K tomu jsme každý platili 440 Kč za velký příručák cestou tam a 650 Kč za 10kg odbavené zavazadlo cestou zpátky. Celkem tedy tam a zpátky 3290 Kč za osobu.
- Veškerá doprava na místě stála 4 tisíce Kč na osobu, včetně půjčených aut a benzínu do nich. Konkrétní ceny rozepisuji v itineráři.
- Ubytování vyšlo celkem taky na 4 tisíce Kč na osobu, konkrétní ceny jsou opět v itineráři.
- Za všechno jídlo jsme utratili zhruba 2500 Kč na osobu, a to jsme na obědy i večeře chodili do restaurací nebo fast foodů. Ze supermarketů jsme si kupovali spíš jenom pití a drobné svačinky. Hlavní jídlo v normální restauraci stálo v obou zemích okolo 120 Kč a za různé sendviče a chačapuri z fast foodů jsme platili kolem 50 Kč.
- SIMky už jsem počítal výše, zmíním ještě suvenýry (hlavně víno z granátového jablka), na které padla přesně tisícovka.
- Celkový účet za 9 nocí na Kavkaze tedy vychází zhruba na 15 000 Kč na osobu.
» Kam dál: Z Teheránu do Prahy na blind
» Další podobná cesta: Z Budapešti na Balkán