Interrail: Jak funguje. A vyplatí se?

---

Interrail je zjednodušeně řečeno evropská síťová železniční jízdenka. Za předem zaplacenou částku můžete teoreticky neomezeně a bez plánování cestovat po Evropě. Záměrně používám slůvko "teoreticky", protože v praxi má tahle teorie několik háčků, na které se v následujících řádcích podíváme. A taky si spočítáme, zda se Interrail vůbec vyplatí.

Platnost Interrailu

• Jízdenku Interrail lze použít v celkem 33 zemích. Kromě všech zemí Evropské unie, které mají železnici (nemá ji jen Malta), jsou to ještě Bosna a Hercegovina, Černá hora, Severní Makedonie, Spojené království, Srbsko, Švýcarsko a Turecko.
• Při nákupu si cestovatel může zvolit buď globální variantu jízdenky, platnou ve všech zemích, nebo pass pro jednu konkrétní zemi. Tyto jednotlivé passy se podle mě extrémně nevyplatí a popravdě nerozumím tomu, proč jsou vůbec v nabídce. Například sedmidenní pass pro Německo stojí pro dospělého 347 €, zatímco sedmidenní globální pass platný vedle Německa ve 32 dalších zemích je jen za 335 €. Pokud tedy člověk míří jen do jedné země, je výhodné se buď porozhlédnout po síťové jízdence u národního dopravce v dané zemi (když zůstanu u Německa, tak německé Deutsche Bahn nabízejí sedmidenní pass za 256 €), nebo rovnou sáhnout po globálním Interrailu.

• Z hlediska časové platnosti globálního passu je k dispozici řada variant, od čtyř cestovních dní v rámci jednoho měsíce, až po tři měsíce neomezeného cestování. Interrail lze zakoupit s až 11měsíčním předstihem, přičemž platnost se počítá až ode dne zahájení cesty. S nákupem tedy není potřeba čekat až na odjezd.
• Poznámka na okraj ohledně platnosti -  Interrail neplatí v zemi trvalého pobytu. Český rezident s ním tedy nemůže cestovat třeba z Prahy do Olomouce. Je však možné s Interrailem zemi pobytu jednou opustit a jednou do ní přicestovat (lze tedy například začít cestu vlakem z Prahy do Berlína a ukončit ji vlakem z Vídně do Prahy).

Realizace cesty

• Ačkoliv na první pohled tkví krása Interrailu v tom, že cestu není potřeba plánovat dopředu, doporučuju udělat si alespoň nějaký nástřel. A to proto, že z Česka jsme zvyklí na železniční síť, po které se člověk dostane i do těch nejzapadlejších vesnic několikrát denně, ale takhle to v celé řadě zemí vůbec nefunguje.

• Například Španělsko má obdivuhodně rozvinutou síť rychlovlaků, ovšem regionální vlaky naopak téměř nefungují. Na některých tratích se jezdí třeba jenom jednou za týden (bez nadsázky). A dostat se po železnici ze Španělska do sousedního Portugalska je téměř nadlidský úkon.
• Ověřit si dopředu realizovatelnost cesty lze jednoduše přímo na webu Interrailu. K dispozici je jednak mapa významných tratí ve všech evropských zemích a taky vyhledávač všech existujících spojení.

Povinné rezervace

• Teď se dostáváme k největšímu úskalí Interrailu. Když si otevřete výše zmíněný vyhledávač spojení, rychle si všimnete, že u více či méně vlaků je uvedena povinná rezervace. A povinné rezervace jsou věc, které vám můžou cestu pěkně zkomplikovat a pekelně prodražit.

• Komplikací číslo jedna je fakt, že rezervace v drtivé většině případů nejdou pořídit online. Musíte si je vyřídit osobně na nádraží v dané zemi. Což by tolik nevadilo, vzhledem k tomu, že ideou Interrailu je cesta bez plánování, takže v ideálním případě se o příští destinaci rozhodujete až v den odjezdu z destinace předchozí. Ovšem komplikací číslo dvě je fakt, že se do vlaku nemusíte vejít. Pokud na určité trati jede jen pár vlaků za den, může být vlak klidně na několik dní dopředu vyprodaný. A některé země (například Francie) navíc omezují počet místenek speciálně pro Interrailaře - tedy ve vlaku stále ještě může být místo, ale dráhy vám místenku neprodají.
• Na stránkách Interrailu se dočtete, že povinně místenkové vlaky jsou zpravidla rychlovlaky, a že k nim existuje bezmístenková alternativa v podobě pomalejších spojů. Což ovšem rok od roku víc a víc přestává být pravda, protože země s vysokorychlostními tratěmi postupně ruší souběžná pomalá spojení.

• Největší problém může nastat při překonávání hranic, kdy pomalé vlaky z obou zemí končí každý na své straně hranice a přes čáru musíte pěšky. Z Portugalska jsme takhle do Španělska museli kus přívozem, kus běžet a kus autobusem. Podobně z Francie do Belgie jsme takhle museli přeběhnout tři kilometry za půl hodiny.
• Když jsem plánoval naši Interrailovou cestu v roce 2016, musel jsem upustit od původně zamýšlené trasy přes španělskou Galícii, protože v regionu byly povinně místenkové úplně všechny vlaky. A když jsem sledoval web dopravce RENFE, viděl jsem, že všechny spoje bývají na několik dní dopředu vyprodané. Tyhle problémy bohužel úplně bourají ideu Interrailu, kterou má být volnost a flexibilita.

• Kromě zmíněných komplikací je dalším negativem cena. Povinné místenky totiž nejsou zdarma. Ceny se výrazně liší podle země a taky konkrétního vlaku. V Maďarsku zaplatíte 4 €, v Portugalsku 5 €, ve Francii 10 € a ve Španělsku, kde jsou povinně místenkové téměř všechny vlaky, se cena pohybuje mezi 4 a 14 €.
• Je ale i pár zemí, kde se s povinnými rezervacemi prakticky nesetkáte - například Německo (ani vlaky ICE) nebo Norsko.

Vyplatí se to?

• Na tuhle otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Sám jsem cestu s Interrailem podnikl dvakrát - zde a zde - pokaždé z Portugalska do ČR (různými trasami). Obě trasy znamenaly nějakých 5 tisíc kilometrů převážně skrz západní Evropu, takže se to vyplatilo opravdu těžce. Poprvé jsme prolomili "break even" někde na středomořském pobřeží Francie, podruhé dokonce ještě před Pyrenejemi zhruba při stoupání ze Zaragozy do hor, protože španělské rychlovlaky mají dynamický ceník a během naší druhé cesty šplhaly ceny jízdenek třeba mezi Córdobou a Madridem až ke 150 €.
• Pokud ale vyrazíte z ČR třeba směrem na Balkán, budete na Interrailu dalece přeplácet i v případě, že dojedete až do Turecka. Za obyčejné jízdenky koupené v den odjezdu dáte dohromady dva až tři tisíce, zatímco Interrail (podle použité varianty) bude stát 7 až 9 tisíc.
• Celkově bych řekl, že Interrail se vyplatí, ale musíte ho řádně podojit. Tedy projet velkou vzdálenost a ideálně na západ od ČR.

Osobně jsem se pro první cestu s Interrailem rozhodnul proto, že mě uhranula ta myšlenka "slow travel", která je v Interrailu schovaná. Při cestě po zemi sledujete pomalu se měnící krajinu za okny, měnící se architekturu, lidi, kulturu, jazyk a při troše přemýšlivosti vám taky začnou docházet různé souvislosti. Vyžaduje to sice hodně času, ale projet Evropu vlakem, ideálně pomalými lokálními vlaky, to v člověku zanechá úplně jiné vzpomínky, než pohled z 10 kilometrů na desetieurovém letu s Ryanairem (což ale neznamená, že leteckou dopravu taky nemiluju!). Každá cesta je zkušenost a zážitek. A vyzkoušet si alespoň jednou za život Interrail rozhodně doporučuju!