Trik na levné jízdenky do Německa
Představte si, že si chcete udělat víkendový výlet k našim západním sousedům. Berlín nebo Drážďany jsou okoukané, podívali byste se spíš dál. Třeba do Frankfurtu nebo Kolína nad Rýnem. Z letmého pohledu na mapu je zřejmé, že je to vlastně docela kousek. Z Prahy nějakých 500 kilometrů. Ideální vzdálenost na cestu vlakem. Takže si otevřete e-shop Českých drah, koupíte jízdenku a jedete, že? No, spíš nejedete.
Po dobrém to nejde
Po tom, co e-shop otevřete, zjistíte, že nejlevnější jednosměrná jízdenka je za 2500 Kč. Uh. Za tolik pořídíte zpáteční letenku do Španělska. Navíc v podrobném itineráři zjistíte, že víc než půlku cesty pojedete autobusem, který do Prahy vypravují německé dráhy z Norimberku, protože by si na českých kolejích rozlámaly vlaky.
Když to nejde vlakem, zkusíte RegioJet. A vidíte, že do
Frankfurtu jede jeden autobus denně, který jede přes noc a v cíli vás vyklepe před šestou ráno. Tak Flixbus. 9 hodin na cestě, většinou s přestupem. Uh. Je to komplikovanější, než se zdálo.
Tak možná ještě letadlo? Do Frankfurtu létají 3krát denně ČSA. Nejlevnější jednosměrná letenka je za 1400 Kč (skoro dvakrát levnější než vlak!). Za víkendový výlet pro dva je to pořád celkem pálka.
Takže ve výsledku, pokud máte všech pět pohromadě, nejspíš sáhnete po autu. Anebo prostě pojedete jinam. Chyba. Do Frankfurtu, ale i Kolína nebo dokonce Saarbrücken, se dá vlakem dostat za 4 či 5 stovek (studenti ještě o stovku levněji). A stačí na to děsně jednoduchý trik.
Trik se jmenuje Cheb
Když si otevřete e-shop Českých drah, tak si klasicky vyberete odkud (např. Praha), kam (např. Frankfurt), termín a počet osob. Ale než odklepnete vyhledávání, klikněte na tlačítko "přidat přes". A do něj zadejte stanici Cheb. Rázem se vám otevře říše levných jízdenek do celého západního Německa. Pro dva lidi takhle pořídíte cestu na víkend a zpátky pod 2 tisíce, no a to už je lidovka. Z neznámého důvodu vám e-shop tuhle variantu sám nikdy nenabídne, a vždycky vás požene německým autobusem do Norimberka, takže manuální zadání cesty přes Cheb je nutností.
Jaká jsou úskalí? Cesta zahrnuje 2 přestupy. A to vlastně ani není úskalí. Jelikož jízdenku kupujete u Českých drah jako celek, přestupy máte garantované. Takže v případě zpoždění jednoho z vlaků a ujetí navazujícího vlaku, vás dráhy stejně musejí dopravit do cíle.
Přestupy jsou u jakékoliv německé destinace stejné. Nejdřív musíte dojet do Chebu (pohodlným expresem Českých drah s wi-fi a minibarem), tam přestoupíte na německý motoráček a přehopsáte hranice do Norimberku. Odtamtud už se pak do všech stran rozjíždějí německé rychlovlaky ICE. Časově nejdelší část cesty strávíte pochopitelně na české železnici, z Norimberka například do Frankfurtu už jsou to potom jen 2 hodinky.
Výlet do Frankfurtu
Já jsem tenhle tajný postup objevil na jaře, takže jsme se v květnu se ženou vydali na dvě noci do Frankfurtu. A byl z toho výlet jako malovaný. Bohužel fotogalerie bude tentokrát o dost skromější, protože při zálohování paměťovky mi jako na potvoru zmizely ty nejzajímavější obrázky, takže mi zůstaly hlavně fotky vláčků.
Před jedenáctou dopoledne (my neradi vstáváme) jsme na pražském hlaváku sedli na pendolino Českých drah směr Františkovy Lázně. Pořídili jsme si místenku do tichého vagonu, abychom si cestou třeba ještě trochu zdřímli (my vážně neradi vstáváme...). Tichost vagonu ale fungovala vcelku absurdně. Cestující ani nedutali, to bylo super. Ale všichni sebou každých 20 minut trhli, když ticho proříznul brutálně hlasitý gong a potom pětiminutový výlev palubního rozhlasu ve třech jazycích, který inzeroval služby na palubě, zejména
jídelní vůz. Do toho jídelního vozu jsem nám nakonec došel pro kafe, protože na nějaké dřímání nebyla šance.
Jinak ale byla jízda moc pohodlná a vcelku svižná. Do Chebu jsme dorazili po třech hodinách s 10minutovým zpožděním. Průvodčí nás už dopředu ujišťoval, že přeshraniční vlak na expresy od Prahy vždycky čeká. Naštěstí nekecal. Do motoráčku směr Norimberk s námi z pendolina přestoupilo dalších možná 30 lidí. Vlak byl skoro plný, což bylo v úterý po poledni docela překvapení. Ale
prostoru bylo dost, takže dvouhodinový přeshraniční přesun byl vcelku pohodlný. Jen ta pohraniční pustina za okny byla dost skličující. Nádraží ve všech městečkách byla obří, ale přitom úplně opuštěná a vypadala jako že na ně od války nikdo nesáhnul.
Strojvedoucí tomu celou cestu šlapal na krk co to dalo, a do Norimberku jsme tak dorazili bez zpoždění. Druhý a poslední přestup. K nástupišti přijíždí naleštěná souprava ICE. 100 kilometrů od hranic a člověk si připadá jak na jiné
planetě.
Ve vlaku jsme zašli do jídelního vozu na oběd. Nikdo jiný tam nebyl. Nojo, Němce stejná jízdenka stála 80 €, tak už jim pak asi na jídlo nezbývalo. My jsme jeli skoro zadarmo, tak jsme se mohli rozšoupnout. Ačkoliv currywurst s hranolky za 7 € byla na německé poměry vlastně dost fajnová cena. Mimochodem jsem nikde nedohledal, kdo ten propastný rozdíl mezi cenou pro Čechy a pro Němce doplácí.
Do Frankfurtu jsme přijeli po necelých 7 hodinách asi
v půl šesté odpoledne. Ubytovali jsme se pár kroků od nádraží v hotelu Holiday Inn Express. O nádražní čtvrti jsme před cestou četli hrůzné věci. Mělo to být hrozně nebezpečné a odpudivé místo. No, pravdou je, že to ani omylem nevypadalo jako Německo. Nápisy na budovách byly v turečtině a arabštině, skoro všechny ženské byly zahalené, a bílou kůži aby člověk pohledal. Ale že bychom si připadali nějak nebezpečně, to ani omylem. Po všem čase stráveném za poslední rok v Íránu a Turecku mi byl tenhle blízkovýchodní šrumec
vlastně sympatičtější než německý ordnung. Na druhou stranu chápu, že někomu to dobře dělat nemusí, protože chtěl jet na výlet do Německa a ne do Turecka.
Ale zpátky k hotelu. Platili jsme jen 1500 Kč za noc a přitom to byl neskutečný luxus. Obří pokoj, hrozně pohodlná velká postel a k tomu luxusně zařízená koupelna. To by mě předtím nenapadlo, že se dá v Německu udělat takovýhle kšeft.
Za jeden a půl dne jsme pak proběhali větší část centra. Odnesli jsme si hlavně dva dojmy - Frankfurt je město kontrastů a město bank. Přímo k malebné historické čtvrti Römerberg plné hrázděných domů se tisknou moderní mrakodrapy. Ve většině z nich sídlí banky, mimo jiné
i Evropská centrální banka. Jak jsme na místě zjistili, většina těch malebných hrázděných domů není původní, protože staré město bylo ve Frankfurtu zničené bombardováním ve druhé světové válce. Domy jsou ale postavené přesně v takové podobě, v jaké tam stály dřív, takže je to pořád pěkná podívaná.
Vedle starého města a mrakodrapů nás hodně zaujalo i nábřeží řeky Main, které tvořil v podstatě jeden dlouhý park. Vůbec celé město bylo protkané zelenými plochami, takže jsme z Frankfurtu měli hrozně klidný a příjemný pocit. Chillovat se dalo na každém rohu.
Multikulturalita města má tu výhodu, že se v něm dá najít absolutně jakékoliv světové jídlo. Takže jsme během dvou dnů ochutnali mimo jiné libanonskou, perskou, tureckou a francouzskou kuchyni. Přičemž kuchaři i obsluha měli vždycky stejnou národnostní
příslušnost jako jídlo.
Frankfurt jsme po dvou dnech opustili stejnou cestou, jakou jsme přijeli, tedy rychlovlakem směr Norimberk. I zpáteční cesta proběhla hladce a v 9 večer jsme po 7 hodinách cesty byli doma.
Kolik nás výlet stál? Za zpáteční jízdenku do Frankfurtu jsme každý zaplatili 720 Kč. Hotel vyšel na 1500 Kč na osobu a jinak jsme každý utratili kolem 60 € za jídlo a suvenýry. Takže celkem necelé 4 tisíce na osobu.
» Zpátky na články
» Kam dál: Jak cestuju do Budapešti, abych (ne)zešílel