15 věcí, které mě překvapily v Íránu

Obchody, služby

Ve všech íránských městech mě fascinovaly priority, co se nakupování týče. Třeba sehnat kafe byl leckdy nadlidský úkol. V určitý čas byly prostě všechny kavárny zavřené. A tím nemyslím noc, ale třeba dvě odpoledne. To samé platilo o obchodech s jídlem. Zato takovou pračku nebo lustr bych si mohl koupit i o půlnoci na odlehlém předměstí. Zdálo se, že obchody s elektrem jsou všude a nezavírají nikdy
Všude je hrozně moc personálu. Obzvlášť to platí o restauracích a hotelech. Produktivita práce tomu ale neodpovídá ani zdaleka a tohle mě popravdě dohánělo k šílenství. Tam, kde by v Čechách lítal jeden pingl zpocený až na prdeli, na vás v Íránu kouká 7 číšníků. Ale vážně na vás jenom koukají. A když vás konečně přijdou obsloužit, neváhají přihodit výmluvu, že je frmol a nestíhají

V íránských domácnostech se nevyskytují jídelní stoly, jí se na ubrusu na zemi. Tomu jsou přizpůsobené i některé restaurace, které vedle stolů nabízejí i ohrazená místa na podlaze (někdy lehce vyvýšená)
S předchozím bodem souvisí i populární piknikování, které je doslova všudypřítomné. Kromě parků člověk leckdy zakopává o obědvající íránské rodinky i uprostřed kruhových objezdů nebo na úzkých travnatých středových ostrůvcích rušných bulvárů (třeba takové pražské Rohanské nábřeží je na íránský piknik jako dělané)
V íránských městech jsou na každém rohu pítka. Někdy je to obyčejný pramínek vody, jindy stojí na ulici celá "krabice", která vypadá jako postmix a výjimkou není ani zásobník s plastovými kelímky

Jednotka íránské měny je riál. Jeden riál nemá absolutně žádnou hodnotu - za 1 korunu jich dostanete přibližně 2 tisíce. Zažil jsem i Íránce, kterému se na ulici rozsypaly drobné z peněženky, které jsou ale tak bezcenné, že je prostě nechal ležet. Nedoporučuju měnit naráz víc než 100 €, protože i za ně dostanete tolik bankovek, že budete mít problém zavřít peněženku
Protože se Íráncům nechce dohadovat se v desetitisících a stotisících, vytvořili si virtuální měnu toman. 10 riálů je 1 toman. A protože i to je leckdy dost vysoká cifra, odmazávají z toho často ještě další tři nuly. Takže když si prodejce řekne o 10 tomanů, myslí nejspíš 10 tisíc tomanů, což je 100 tisíc riálů, což je asi 50 Kč. Zpočátku pro mě bylo nejjednodušší nechat si vysvětlit jako pro blbečky, kolik mají na mysli riálů
V Íránu má úplně každý prodejce terminál na platební karty. Doslova každý. I pouliční prodavači ponožek. Akorát že s evropskými kartami člověk kvůli sankcím nepochodí - v Íránu fungují jenom íránské. Některé banky nabízejí produkty pro cizince (např. MahCard), aby člověk nemusel lítat s kapsami nabitými hotovostí. Sám s tím ale zkušenost nemám

I ten nejvychovanější Íránec zahazuje odpadky, kde zrovna potřebuje. Na ulici, v přírodě, z okýnka auta. Koncentrace košů a popelnic je přitom docela velká

Z pravidel silničního provozu se dodržuje jediné - na červenou se stojí. Ale to platí jen pro auta a stejně se na to nedá spolehnout. Jinak platí přednost většího a přednost silněji troubícího. Jízdních pruhů je tolik, kolik se zrovna vejde aut
Jako chodec musí člověk zahodit veškerý pud sebezáchovy a při přecházení se do toho blázince prostě vrhnout. Jakkoliv šíleně Íránci řídí, není jejich záměrem někoho přejet, takže když už vás mají skoro na kapotě, přibrzdí. Je přitom úplně jedno, jestli přecházíte po přechodu, nebo mimo
Mimo města jsou na silnicích časté policejní checkpointy. Některé malé, některé obří. Leckdy se silnice rozšíří do 10 pruhů jako před mýtnou bránou, akorát místo mýtné brány následuje 20 vysokých retardérů a za nimi po zuby ozbrojení policisté

V každém městě jsou na každém rohu veřejné toalety. Íránci jim většinou říkají po anglicku WC (dabljů sí), otevřené jsou nonstop a jsou zadarmo. A slušně čisté. Bývá jen trochu problém odlišit pánské a dámské - piktogramy moc neletí, místo toho zdobí dveře nápisy ve fársí
Našince moc nepotěší, že íránský záchod rovná se turecký záchod. Překvapilo mě ale, jak často jsem narážel i na ty naše, evropské. V hotelech, lepších restauracích, na nádražích a na letištích bývala aspoň jedna kabinka pro zápaďáky

Írán leží v půleném časovém pásmu, což je celkem rarita. Navíc nemá jednoznačný časový posun proti Evropě, protože sice používá letní čas, stejně jako my, ale v jiném období (začíná o pár dní dřív a končí o víc než měsíc dřív). Většinu roku je tedy posun 2 a půl hodiny, ale kolem jarní rovnodennosti je to 3 a půl, a v říjnu jen 1 a půl hodiny.