Střední Asie: Okruh kolem Alatau

Jako každý rok cestovala moje milovaná manželka do své rodné země, kam ji bohužel nemůžu doprovázet. A tak jsem si zase naplánoval svůj vlastní výlet.

Chtěl jsem někam mimo Evropu, a proto mi úplně poskočilo srdce radostí, když jsem viděl akční letenky od aerolinek Pegasus do Střední Asie. Konkrétně do Kyrgyzstánu.
Do Střední Asie jsme se se Sárou chtěli podívat už fakt dlouho. Akorát že ji nejvíc zajímá Tádžikistán, kde je to s leteckým spojením dost mizerné, zatímco mě zas nejvíc lákal právě Kyrgyzstán. Takže to bylo rozhodnuté rychle: dám si ochutnávku regionu o samotě. A později se tam vrátíme spolu.
Itinerář jsem si vytvořil opravdu nabitý. Odlétal jsem 15. září do kyrgyzského Biškeku, kam jsem dorazil druhý den brzy ráno. Kvůli počasí jsem musel trochu improvizovat, ale nakonec jsem si udělal prakticky kolečko kolem pohoří Kungej Alatau, jež tvoří hranici mezi Kyrgyzstánem a Kazachstánem. Navštívil jsem Biškek, Almaty, Karakol, všemožná přírodní místa mezi nimi, a nakoukl jsem i do Číny. Podrobná trasa je k dispozici v itineráři.
Zpátky do Prahy jsem se pak vracel 23. září.

Doprava

Jak už jsem zmínil, do Střední Asie a zpět jsem cestoval s aerolinkami Pegasus s přestupem v Istanbulu. Pegasus jsou šílené aerolinky a istanbulské letiště Sabiha Gökçen je to absolutně nejhorší (více v cestopisu). Plnou cenu bych u nich platil fakt nerad, ale když mě přes půl světa dovezly skoro zadarmo, těžko si může stěžovat.
Veškerou dopravu na místě už jsem řešil po zemi a vyzkoušel jsem opravdu leccos. Trasa mezi Biškekem a Almaty je velmi frekventovaná, takže nebyl problém svézt se jednoduše normálním autobusem. Jízdenky jsem si koupil chvíli před odjezdem na hlavním autobusovém stanovišti. Z Biškeku to do Almaty odjíždí mezi 8. a 18. hodinou každé dvě hodiny.

V Almaty jsem si půjčil auto v půjčovně By Car, což byla snad nejlepší autopůjčovna, jakou jsem kdy vyzkoušel. S autem jsem projezdil jihovýchodní cíp Kazachstánu a nakoukl do Číny. Bohužel nebylo kde jinde ho vrátit, takže jsem se musel vrátit zpátky do Almaty.
Do kyrgyzského Karakolu jsem se pak dopravil taxíky. Z Almaty s kazašským taxikářem na hraniční přechod Karkara, odkud mě pak svezl kazašský pohraničník do Karakolu. Byla to suverénně nejdražší doprava na tomhle tripu, ale jiná možnost nebyla a i tak to byla na evropské poměry směšně nízká cena - celých 400 kilometrů stálo necelé dva tisíce korun.
Z Karakolu do Biškeku už jsem dojel maršutkou.

Všechny noclehy jsem rezervoval klasicky přes Booking.
Neměl jsem dopředu daný plán, takže jsem sháněl vždycky na poslední chvíli a nikde nebyl s výběrem problém. Jediná výjimka byl kazašský Zharkent na čínských hranicích. Tam bylo na Bookingu všechno vyprodáno, takže jsem musel obcházet hotely osobně jeden po druhém. Uspěl jsem až ve čtvrtém.
Zharkent byl výjimkou i pokud jde o kvalitu. Hotel tam byl fakt sešlý a navíc špinavý. Jinak ale byla ve všech destinacích na výběr celá řada moderních hotelů se snídaní.
Odkazy na konkrétní hotely uvádím v itineráři.

Před cestou jsem četl spoustu varování před zkorumpovanými policisty, kteří si na turistech vynucují úplatky. Zejména na hranicích nebo na silnicích. Sám jsem ale vůbec žádný problém neměl. Na silnici mě nikdo nezastavil a na hranicích všichni pohraničníci dělali svou práci, jak měli.
Když už je řeč o hranicích, čeští občané mohou do obou zemí cestovat bezvízově. Kromě pasu po mně nikdo nechtěl žádné další doklady, ale jako u všech cest mimo EU se doporučuje mít zpáteční letenku a rezervaci ubytování aspoň na první noc.

Se směnou peněz nebyl problém. Měnil jsem i na letištích a kurzy byly všude skvělé. Za jednu českou korunu dostanete zhruba 25 kazašských tenge nebo 4 kyrgyzské somy, takže přepočty cen jsou jednoduché. Ceny jsou ale obecně tak nízké, že přepočítávání ani není moc nutné. V některých směnárnách dokonce nabízeli směnu českých korun, já jsem s sebou ale radši měl dolary.
Pokud jde o komunikaci s místními, tak bez ruštiny je člověk absolutně nahraný. Anglicky neumí prakticky nikdo. Brzy jsem ale poznal, že místní mají ještě z dob Sovětského svazu opravdu vřelý vztah k Česku a Čechům, takže kdykoliv jsem zmínil svou národnost, měli místní ohromnou snahu dorozumět se a většinou jsme všechno nějak vykomunikovali takovým improvizovaným slovanským esperantem.
K půjčení auta je potřeba mezinárodní řidičák. Kvalita cest v Kazachstánu byla téměř bezproblémová, v Kyrgyzstánu to už bylo horší, ale pořád nic dramatického. V obou zemích se jezdí na pravé straně.
Zásuvky jsou evropské, takže není potřeba adaptér.

Zpáteční letenka z Prahy do Biškeku stála včetně 12kg odbaveného zavazadla 3500 Kč.

Za místní dopravu jsem dal zhruba 7 tisíc Kč, přičemž většinu ale tvořilo půjčovné za auto (3 tisíce) a už zmíněné taxi přes hranice (2 tisíce). Benzín byl za nějakých 11 Kč za litr a ceny maršutek ani nestály za řeč.
Ubytování vycházelo v průměru okolo 7 stovek za noc včetně snídaně. Celkem jsem za něj dal 5 tisíc.
Jídlo mě stálo 2 tisíce na restauracích a kavárnách (velká večeře vycházela včetně pití na cenu lehce přes stovku), k tomu pak ještě asi 6 stovek na nákupech ze supermarketů.
K tomu jsem utratil ještě asi 2 tisíce za suvenýry, vstupné, SIMky a podobně.
Celková útrata za tenhle výlet tedy vychází na 19500 Kč.