V létě jsme se Sarou strávili 6 týdnů na Středním východě, převážně v Íránu. Po krátké zastávce v Kataru jsme doletěli do Teheránu.
V Teheránu jsme strávili 10 dní, ale v tomhle textu budu rozebírat až dvoutýdenní okružní cestu po Íránu a Turecku, na kterou jsme se vydali z Teheránu. (O samotném Teheránu už jsem se hodně rozepisoval tady).
Během cesty jsme navštívili Kerman, Yazd, Isfahan a Tabriz. Potom jsme po zemi překročili turecké hranice (přechod Razi/Kapiköy) a strávili pár dní u jezera Van. Z Turecka jsme se vrátili do Íránu přes přechod Esendere/Serow a po krátké zastávce v Urmii jsme odletěli zpátky do Teheránu.
Podrobný cestopis
„"Proboha, proč jste nešel na přepážku business?!", zděsí se letištní pracovnice při pohledu na můj pas a ukazuje k vedlejší přepážce, před kterou je rozvinutý červený koberec. Na svůj let s Mahan Air z Teheránu do Kermanu jsem si poprvé v životě koupil letenku v business class, protože příplatek byl jenom dvě stovky. Ale vůbec jsem si neuvědomil, že cestování jako boháč nese i další výhody, než jen lepší sezení v letadle. Takže frontu na check-in jsem si vystál s obyčejnými smrtelníky. "Mně to nějak nedošlo," rdím se, zatímco mi smějící se pracovnice tiskne boarding pass...“
Otevřít cestopisItinerář cesty
Podrobný přehled, jak probíhal den po dni. Odkazy na hotely, konkrétní jízdní řády a seznam aktivit.
Praktické informace
Všechno od dopravy, přes noclehy, po celkový rozpočet.
Doprava
Z Teheránu jsem do Kermanu letěl s aerolinkami Mahan Air (letenky byly tak levné, že jsem si poprvé v životě dopřál plnohodnotnou business class). Z Kermanu do Yazdu jsem to vzal vlakem (trvalo to necelých 6 hodin, pohodlí nic moc, ale jelo se na čas a skoro zadarmo). Z Yazdu do Isfahanu jsem pak dojel VIP autobusem (byly to jen 4 hodiny). Dozvěděl jsem se, že v Íránu je jen jedna autobusová společnost, na kterou je spoleh – Royal Safar, takže jsem jel s nimi, a překvapivě to vážně bylo bez zpoždění. K neskutečně pohodlným a prostorným sedadlům a občerstvení tady byly jako bonus ještě interaktivní obrazovky jako v RegioJetu.
Z Isfahanu už jsme pak se Sarou pokračovali znovu letecky – s aerolinkami Mahan Air do Tabrizu. Z Tabrizu do Turecka to bylo komplikovanější. Jeli jsme VIP autobusem do města Khoy a odtamtud taxíkem na hranice. Přešli jsme pěšky a od hranic do města Van jsme dojeli maršutkou. Celý tenhle úsek trval nějakých 7 hodin i s obědem v Khoy.
Z města Van jsme zpátky na hranice dojeli minibusem. Přešli jsme pěšky a do města Urmia jsme museli taxíkem, jiná doprava z hranic není. Z Urmie zpátky do Teheránu jsme se pak dostali letecky, s aerolinkami Iran Aseman.
Všechny letenky a jízdenky jsme kupovali na portálu Alibaba.ir. Má to dvě úskalí. Tenhle portál neumí anglicky, takže ho musíte přehnat překladačem. A k rezervaci je potřeba íránská platební karta, což se ale dá jednoduše vyřešit buď na hotelové recepci, turistickou kartou MahCard, anebo přes íránské kamarády.
Noclehy
Kvůli mezinárodním sankcím nefungují v Íránu žádné zahraniční portály pro rezervaci ubytování (jako Booking nebo Expedia). Kvůli tomu jsme bydlení v Íránu hledali buď taky na Alibabě anebo na Google mapách. Íránské hotely a hostely z mojí zkušenosti drží cizincům rezervace bez garance platební kartou. Je určitě záhodno, aby se všichni cestovatelé chovali korektně a rezervace nerušili.
Mimochodem doporučuju moc nehledět na recenze psané Íránci, protože podle nich byste si nikdy žádný hotel nevybrali. Íránci z nějakého důvodu koukají jenom na negativa a za drobek na podlaze jsou schopní hotel úplně strhat.
V Turecku jsme si ubytování sehnali jednoduše přes Booking.com. Odkazy na konkrétní ubytování uvádím v itineráři výše.
Doprava do Íránu
Doprava do Íránu je teď kvůli mezinárodním sankcím děsně drahá. Nakonec nám jako nejlevnější možnost vážně vyšly letenky s Qatar Airways za 10 tisíc. Dlouhodobě se občas vyskytuje jedna levnější možnost s tureckými aerolinkami Pegasus (okolo 7 až 9 tisíc), ale to už radši poletím plnohodnotným letem se zavazadlem a jídlem. Qatar Airways navíc mají výhodu stopoveru v Dauhá.
Víza a přechody hranic
Žádost o vízum se nově podává elektronicky na evisa.mfa.ir. Po podání žádosti se musí na ambasádu. Online jde zažádat jen o 1 vstup, ale na ambasádě se mi podařilo vyprosit dva vstupy. Vízum se nevlepuje do pasu a neměla by se dávat ani razítka, nicméně na tureckých hranicích mi razítko dali a v Teheránu zase ne, takže mám pas, který oficiálně neodjel z Íránu.
Přechod hranic z Íránu do Turecka a zpátky byl výživný zážitek. Turci mě při obou cestách dlouho vyslýchali, ptali se na osobní věci a zaměstnání. Možná mě podezřívali kvůli dřívějšímu zatčení Čechů v regionu, nebo kvůli tomu, že podle místních vypadám jako Kurd. Na tyto hranice se radši obrňte trpělivostí.
Peníze a rozpočet
V době naší cesty byl kurz za 1 Kč asi 6 tisíc riálů. Z dopravy byly nejdražší vnitrostátní letenky (business class do Kermanu cca 1000 Kč, z Isfahanu do Tabrizu taky 1000 Kč, z Urmie do Teheránu 600 Kč). Vlak z Kermanu do Yazdu stál 80 Kč a autobus do Isfahanu 60 Kč. Přesuny přes hranice stály mezi 170 a 300 Kč. Celkem doprava cca 3100 Kč.
Ubytování v soukromém pokoji v Íránu se pohybovalo mezi 350 a 500 Kč za noc. V Turecku jsme se rozšoupli do 5 hvězdiček – hotel Taht stál 1000 Kč za noc a Hilton ve Vanu vyšel na 1500 Kč za noc. Celkem ubytování cca 4800 Kč za osobu. V Turecku jsme si na den půjčili auto od Europcar (800 Kč půjčovné + 400 Kč benzín).
Írán i Turecko jsou díky padajícímu kurzu měn hrozně levné, takže zbylé výdaje za jídlo v restauracích, MHD a taxíky se za celé 2 týdny vešly do 3 000 Kč.
Celkem to tedy na jednoho vychází přibližně na 11 000 Kč.
Nezapočítával jsem v tomhle případě letenky přes Dauhá do Íránu a zpátky, které byly za 10 tisíc za osobu.
Fotky z cesty
Náhledy nejlepších fotografií. Kompletní galerii najdete na zvláštní stránce.
