Začátkem léta jsme se rozhodli, že by to chtělo konečně zase jednou nějaký spontánní trip. Dva covidové roky jsme kvůli neustále se měnícím cestovním restrikcím trávili jasně nalinkovanými cestami z ČR do konkrétní destinace a zpět. A teď se konečně naskytla příležitost na trochu dobrodružství.
Chtěli jsme někam, kde jsme ještě nebyli, a zároveň jsme to kvůli práci potřebovali sfouknout tak za týden. A tak nakonec padla volba na Balkán. Koupili jsme letenky do Budapešti, zpáteční letenky z chorvatského Dubrovníku, a prostě jsme si projeli to, co bylo cestou.
Podrobný cestopis
„Takhle živé jsme pražské letiště neviděli skoro tři roky. V Erste salonku málem ani není kam si sednout. I když po chvíli zjišťujeme, že to je hlavně proto, že Wizzairu se povedlo dost přebookovat let do Milána a lidi, co se nevešli, uklidil sem, než si ujasní, co s nimi. "To já teda rozhodně takhle nenechám a budu je žalovat!", rozčiluje se teatrálně jakási vidlačka, zatímco do sebe futruje asi půl kila řízečků. Jinde, než vedle ní, místo nebylo, tak máme aspoň do odletu postaráno o zábavu..."
Otevřít cestopisItinerář cesty
Podrobný přehled, jak probíhal den po dni. Odkazy na ubytování, dopravu a popis aktivit.
Praktické informace
Logistika, specifika v regionu, ubytování a celkový rozpočet.
Doprava
Cesta do Budapešti byla tou nejjednodušší částí - v Praze jsme sedli na letadlo Ryanairu and za hodinku jsme přistáli v Maďarsku. A jelikož Budapešť už známe, skočili jsme rovnou na vlak na jih. Maďarské dráhy nás dovezly do města Pécs u chorvatských hranic.
Naopak nejtěžší částí bylo dostat se z Maďarska do Bosny. Zjistit nějaké balkánské jízdní řády po internetu bylo prakticky nemožné, tak jsme jako poslední jistou část cesty měli maďarský vlak, který nás dovezl do chorvatského města Osijek. Odsud do Bosny nic nejelo, tak jsme pokračovali autobusem do města Slavonski Brod na bosenských hranicích. Jenže do Bosny nic nejelo ani odsud. A tak jsme hranici přešli pěšky a pak stopovali 70 kilometrů do městečka Doboj. Odsud už jsme pak chytli autobus do Sarajeva.
Ze Sarajeva jsme pokračovali autobusem do Mostaru. Na téhle relaci jezdí autobusy zhruba každou hodinu, takže není problém koupit na místě jízdenky a hned jet.
Mostar jsme opustili opět autobusem, a to do města Trebinje, asi 30 kilometrů od Dubrovniku. Na téhle trase jezdí jenom jeden autobus denně, v půl šesté večer.
V Trebinji jsme opět narazili na neexistující spojení přes hranice, a tak jsme ten kousek do Chorvatska dostopovali.
Z Dubrovníku jsme odletěli zase letadlem Ryanairu, a to do Vídně, protože přímé spojení do Prahy neexistuje. Ve Vídni jsme pak přímo na letišti sedli na autobus Regiojetu a dojeli do Prahy.
Noclehy
Předem objednané jsme měli jenom ubytování v maďarské Pécsi. Jelikož jsme nevěděli, kam až se nám podaří dojet, sháněli jsme ubytování vždycky až na místě.
Všechna ubytování jsme sehnali přes Booking.com. Výjimkou byla první noc v Sarajevu. Neměli jsme místní SIM kartu, tudíž ani internet, a tak jsme hotel našli old schoolově prostě tak, že jsme jich pár osobně obešli.
Odkazy na konkrétní ubytování uvádím v itineráři výše.
Peníze
Na to, že jsme vyrazili uprostřed té nejhlavnější turistické sezóny, jsme finančně pořídili docela obstojně. Konkrétně následovně.
Letenky do Budapešti stály 1058 Kč na osobu, přičemž v ceně je zahrnutý i příplatek za větší kabinové zavazadlo. Zpáteční letenky z Dubrovníku stály 1350 Kč, v ceně je opět větší kabinové zavazadlo, a tentokrát i rezervace sedadla. Regiojet z Vídně do Prahy potom stál 720 Kč.
S cenami přesunů to potom bylo komplikovanější. Vlak z Budapešti do Pécse stál 200 Kč, a to 1. třídou, protože rozdíl proti 2. třídě byl jen pár korun. 180 Kč stál vlak z Pécsi do Chorvatska a 230 Kč autobus na bosenské hranice.
Stopování z hranic bylo pochopitelně zadarmo, ale za závěrečný autobus do Sarajeva jsme každý dali 375 Kč.
Autobus do Mostaru stál 330 Kč a autobus do Trebinje 240 Kč na osobu. Doprava nás tedy každého stála celkem 4700 Kč.
Za ubytování jsme celkem utratili 5200 Kč, takže 2600 Kč na osobu.
Na místě jsme pak každý utratili ještě asi 3200 Kč. Velká část z toho padla na jídlo, protože jsme chtěli okoštovat místní gastronomii, takže jsme byli každý večer v hospodě (ceny se nikde moc nelišily od těch našich - jídlo, pití a dýško obvykle kolem 300 Kč na osobu). Zbytek jsme pak dali za MHD, taxíky, jídlo ze supermarketů (opět totožné ceny s našimi) a pár suvenýrů.
Celkový účet za cestu tedy vychází zhruba na 10 500 Kč na osobu.
K penězům ještě poznámka ohledně platebních karet - v Bosně se dá v takřka 100 procentech případů pořídit jenom s hotovostí. Karty berou jenom ve větších supermarketech, v některých hotelech a na některých nádražích se tím dají zaplatit jízdenky. Bankomaty místních bank jsou navíc extrémně zlodějské a za výběr účtují poplatek 150 až 250 Kč. Ideální je tedy na kartu vůbec nespoléhat. Na druhou stranu směnárny jsou úplně bez problémů - i na turistických místech jsem vyměnil s dobrým kurzem eura, chorvatské kuny a někde dokonce i české koruny.
Fotky z cesty
Náhledy nejlepších fotografií. Kompletní galerii najdete na zvláštní stránce.
