Stejně jako každý rok jsme i v lednu 2024 chtěli vypadnout z pochmurné středoevropské zimy, načerpat energii do nějaké sluncem zalité země.
S čerstvém koupeným novým autem jsme byli rozhodnutí, že tentokrát to pojmeme formou road tripu a na trochu delší dobu než obvykle. Se Sárou jsme zatím oba jen velmi zběžně navštívili region Balkánu. A jelikož předpověď počasí hlásila pro pobřeží Jadranu přes 20°C a nekonečné sluníčko, byl směr jasný.
Jeli jsme úplně na blind jenom s tím plánem, že v Trieste najedeme na pobřeží a pojedeme tak dlouho na jih, dokud nás to nepřestane bavit, nebo nedojde dovolená.
Aspoň několik nocí jsme nakonec strávili ve Slovinsku, v Černé Hoře a na řeckém ostrově Corfu. Po jedné noci jsme spali v Bosně, v Albánii a v Srbsku. Celkem jsme cestovali 16 dní. Podrobný rozpis najdete v itineráři níže.
Počasí bylo nakonec celou dobu skutečně exkluzivní, přes 20 °C a slunečno, takže na Corfu jsme se i vykoupali.
Podrobný cestopis
„Balkánský roadtrip začínáme klasickou cestou na Jadran, kterou každé léto absolvuje zhruba milion Čechů. My ale jedeme v lednu, tak s námi snad tolik lidí nepojede. Výjezd z Prahy nás každopádně brzdí slušně, protože je pátek a z domova jsme vyrazili po osmé ráno.
Auto, které jsme si koupili k Vánocům, má po měsíci intenzivního ježdění po Praze najeto pár set kilometrů, tak snad nás doveze spolehlivě a neodkryje nám cestou nějaké skryté závady. S devátou hodinou konečně míjíme Chodov, provoz prakticky mizí a po D1 svištíme od Prahy...“
Itinerář cesty
Podrobný přehled, jak probíhal den po dni. Odkazy na ubytování, dopravu a popis aktivit.
Praktické informace
Logistika, specifika v regionu, ubytování a celkový rozpočet.
Doprava
Jak už jsem zmínil, měli jsme čerstvě koupené nové auto, takže to byl téměř jediný způsob dopravy, který jsme využili. Celkem jsme ujeli 5 tisíc kilometrů.
V zimě na Balkán nejezdí žádní turisti, což byla velká výhoda nejen v samotných destinacích, ale i na cestě. Mohli jsme zvolit prakticky jakoukoliv trasu a věděli jsme, že pojedeme zcela bez provozu.
Z Prahy jsme na jih zamířili přes Linz, Salzburg, Villach, Udine a dojeli jsme do slovinské Izoly. Koupili jsme si rakouskou známku, v Itálii jsme zaplatili mýtné (ceny a podrobný rozpis trasy v itineráři).
Dál to bylo jednoduché, jeli jsme prostě po hlavních tazích podél pobřeží, dálnice a okresky jsme střídali podle času a nálady.
Od Makarské dál na jih až na Corfu dálnice prakticky neexistují, ale drželi jsme se prostě hlavních tahů. Kvalita silnic šla s opuštěním Chorvatska strašně dolů, a to jak trasováním, tak stavem vozovky. Denní radius se nám tedy dost zúžil.
Po pobřeží jsme dojeli až do řeckého města Igoumenitsa, odkud jsme i s autem dopluli trajektem na Corfu. Na Corfu se dá sice trajektem dostat i přímo z Albánie z města Sarandë, tenhle trajekt ale nebere auta.
Zpátky z Corfu už jsme do Prahy jeli nejrychlejší cestou přes Makedonii, Bělehrad, Záhřeb, Graz a Linz, kde vedou téměř celou trasu dálnice. V Řecku, Makedonii, Srbsku a Chorvatsku jsme platili mýtné. Ten kousíček Slovinska jsme přejeli po okreskách a v Rakousku jsme měli známku.
Dokumenty, hranice, celnice
Všechny balkánské země akceptují českou občanku, já jsem si ale stejně radši vzal pas.
Pokud nejste občan ČR a do zemí Balkánu potřebujete vízum, ale máte trvalý pobyt v EU, tak všechny balkánské země ho uznávají jako náhradu vlastního víza. Stačí vám tedy pas a trvalý pobyt v některé zemi EU, není potřeba řešit žádné papírování.
K autu je potřeba řidičák (není potřeba mezinárodní), malý techničák a zelená karta.
Před cestou jsem četl spoustu hrůzných historek o zkorumpovaných balkánských celnících, kteří drží řidiče na hranicích dlouhé hodiny, aby z nich dostali úplatek. My jsme ale měli všechny přejezdy hranic zcela bezproblémové. Na většině hraničních přechodů jenom zkontrolovali dokumenty, občas se zeptali na věci k proclení a pouze Srbové a Chorvati chtěli otevřít kufr k rychlému nahlédnutí.
Podle všech recenzí a cestopisů, co jsem viděl, je velmi problematický přechod mezi Srbskem a Maďarskem, kde je možné na vstup do Maďarska čekat i přes 10 hodin. Proto jsme ze Srbska radši zvolili trochu delší cestu přes Chorvatsko. I tam jsme viseli 2 hodiny, ale to se dá ještě skousnout. Na všech ostatních hraničních přechodech během celé cesty jsme strávili maximálně pár minut.
Speciální režim platí v Kosovu, kterému jsme se záměrně vyhnuli. Do Kosova je možné vstoupit pouze ze Srbska. Pokud tam vstoupíte odjinud a teprve potom budete chtít cestovat do Srbska, Srbové vás nepustí a ještě vám můžou napařit sankci za nelegální přechod státní hranice. Kosovo je taky jediná země Balkánu, kde neplatí zelená karta - povinné ručení je potřeba koupit na hranicích.
Noclehy
Veškeré ubytování jsme sháněli jednoduše přes Booking.com.
Pouze do Albánie jsme přijeli bez rezervace, protože jsme neměli místní SIMku a dopředu jsme nevěděli, kam až zvládneme dojet. Ubytování jsme si tedy domluvili přímo na recepci hotelu.
Peníze
Pět tisíc kilometrů nás na benzínu stálo zhruba 10 tisíc Kč. Tankování jsme takticky nechávali na levnější země, tzn. Slovinsko, Černou Horu a Makedonii, kde stál litr benzínu o pár korun méně než u nás. Nejbrutálnější ceny byly v Řecku, a to přes 2 € na litr. Tam jsme tedy vzali jen nejnutnějších pár litrů.
Dálniční poplatky vyšly celkem na rovné 3 tisíce Kč. K tomu jsme platili ještě 2400 Kč za zpáteční lístek na trajekt na Corfu.
Parkování bylo mimo sezónu na většině míst bez poplatku, celkem jsme za něj zaplatili asi 300 Kč.
Ubytování bylo komplet za 18 tisíc. V Černé Hoře a na Corfu jsme si pronajali apartmány, jinak jsme brali hotely se snídaní (podrobný rozpis opět v itineráři výše).
Na tomhle tripu jsme si docela dopřávali, skoro každý den jsme jedli venku, takže jídlo po hospodách nás vyšlo na 8 tisíc a jídlo koupené ze supermarketů na 5 tisíc.
Další výdaje byly minimální, jen asi tisícovka za nějaké suvenýry, pohledy a jiné drobné útraty.
Celková cenovka za balkánský trip se dostala na necelých 48 tisíc, takže asi 24 tisíc Kč na osobu.
Fotky z cesty
Náhledy nejlepších fotografií. Kompletní galerii najdete na zvláštní stránce.